Kliknte zde
Dobrý večer, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pátek 20. července 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Chcete mě zabít?!

  Za svůj život člověk zažije spoustu ztrát a spoustu dobrých zážitků. Je těžké vybrat si ten největší… Moje největší ztráta byla, když jsem si konečně uvědomila, co jsou moji drazí rodičové zač.

     Otec je alkoholik a moje matka? Nejdřív jsem ji považovala za svůj vzor, ale teď ji z celého srdce nenávidím. Nenávidím je oba za to, co mi udělali!

     Když jsem nastoupila na střední školu, snažila jsem se, jak nejvíc jsem jen dokázala, ale přitom na mě otec vyvíjel nepředstavitelnou zátěž. Bála jsem se chodit domů, téměř den co den byl opilý. Nadával mi do krav, opakoval stále dokola, že jsem úplně blbá, atd… detaily vás nebudu zatěžovat. Bylo pro mě zkrátka opravdu velice těžké se vůbec učit a soustředit se ve škole, ale dokázala jsem to. Měla jsem vyznamenání, ale za jakou cenu?

     Otec se naštěstí odstěhoval, ale přesto jsem měla pocit, že kdyby začaly prázdniny jen o den později, asi bych zkolabovala. Než se táta odstěhoval a celé dny se hádali s matkou, potřebovali, aby jim někdo posloužil jako zpovědnice. Kdopak to asi byl? Ano, stavěli mě mezi sebe! Každý z nich mi hodiny vysvětloval svoji pravdu, která samozřejmě špinila toho druhého. Každý chtěl, abych stála na jeho straně a pokud jsem si dovolila jen slůvko říct proti, tak cituji: „Velmi si mě zklamala. Jsi ten největší hnus. Jsi děvka.“ apd… Častokrát jsem slýchávala (hlavně z otcových úst), že jsem ještě malá holčička, nemůžu tomu rozumět a život mě teprve naučí. Ale když zamnou chodil a vyprávěl mi s kým spal a s kým nespal, s kým ho moje matka podváděla a s kým zase ne, to už se ze mne stala rázem velká holka. Co najednou taková změna? Že bych už dospěla? Ale ne, omyl, druhý den jsem zase byla ta malá holčička, co ničemu nerozumí. Každý den to bylo jinak, podle toho jak se mu to hodilo do krámu.

     Pomalu ale jistě jsem propadala těžké nemoci zvaná deprese. Dokonce jsem si sáhla i na život, ale ani to rodiče nezastavilo, aby mi dál ubližovali. Na chvíli jsem snad měla pokoj, ale moje vzpomínky z dětství mi nikdo už z paměti nevyžene. Nikdy nemůžu říct, že jsem měla krásné dětství a co hůř? Už to nejde vrátit.

Fotografie:

Kliknutím zvětšit

Helena Kalašová, OA Slaný, 2. ročník
14. 02. 2010, 13:25


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Počet hlasujících: 8. Čtenáři celkem udělili: 40 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Betka.Dyckova - 01. 03. 2010, 17:05:43
Že je to krásný článek asi říci nelze, ale je to napsané způsobem, který čtenáře strhne... Držím ti všechny palce...

Dnes má svátek Ilja
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

49.25%

Spíše ano
graf

17.36%

Spíše ne
graf

14.44%

V žádném případě
graf

18.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1129
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát