Jaký je to pocit?

Ztráta je obvykle zlá věc. Dost podpásová, položí vás na kolena, občas i na lopatky. Zvláště víte-li, co jste zavinili.

Ten pocit je hrozný. U žaludku najednou necítíte tlak strachu, nervozity a trápení. Najednou si připadáte podivně prázdní. Takové ty skořápky bez života. Nechce se vám cokoliv dělat, jenom se schoulit na nejbližším vhodném místě a nevnímat čas.

Ale to přeci nejde. Musíte vstát. Obvykle okamžitě. Nedat nic znát těm, kterých se to netýká, být zticha a při troše štěstí se těšit na chvíle, kdy si můžete o tom promluvit. Přemýšlíme mnoho. Víme, že jediné co potřebujeme, je to alespoň trochu vzpřímeně přečkat. Že když tomu dáme čas, tak se něco stane. Přebolí to, vyřeší se to. Ale občas to nejde…

Najednou nám vše připadá chmurné. Mrazivé ráno, zšeřelá, teplá, jasná noc… Pohled na zářící slunce i cizí úsměv. A stahování svalů, když se nutíme k falešnému smíchu. Bolest… Bodání v prázdnu…

Cítíme, že se z nás ztrácí kousek minulosti. Minulosti, jež byla pořád lepší nežli ta přítomnost. Mně se přitom motá hlava, trošku nevnímám okolí. Padám, nechce se mi zvedat se ze země. Utíkám, nechce se mi zastavit se. A obě tyto věci nemyslím alegoricky.

Když cítím ztrátu je vše obrácené. Hodně jím, tvrdě spím a cítím se unavená. Chci jenom spát, spát, spát! Někde se schoulit v teple a spát. Únava ze ztráty se snáší na hlavu a odchází tak pomalu, že to ani nevnímáme. Jednoho dne to snad bude pryč…

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024