,,Jen" Pes? NE!

Vždycky jsem si představovala, jaké to asi bude až se lidé kolem mě začnou ztrácet, až zemřou..Přemýšlela jsem o tom  a chtěla jsem se na to co nejlépe připravit. Ale nikdy mě nenapadlo, jaké to bude až zemře můj pes. Jako bych dočista zapomněla, že psi také umírají. Až se tak jednou stalo...Z ničeho nic zemřel, z ničeho nic už nebyl a já nevěděla co dělat. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem si s ním více nehrála, že jsem ho více nehladila.... Odešel a já mu nemohla říct ani sbohem, odešel a já si ho nemohla naposledy pohladit... Člověk si řekne;Je to jen pes. Ale pro mě to nebyl jen pes, znamenal pro mě stejně jako většina přátel, znamenal pro mě stejně jako rodina. Měla jsem ho od malička, od malička jsem si s ním hrávala, od malička jsem vedle něj s pláčem sedávala. Víte, kouzlo zvířátek je, že si vedle nich sednete, mluvíte o svém problému a oni vás nepošlou někam, leží, ani nemusejí poslouchat, ale jsou s vámi.... A můj pes měl tu vyjímečnou schopnost dívat se na vás tak, že to vypadalo jako by vám rozumněl, jako by ho to zajímalo, jako by vás opravdu poslouchal. A měl nutkání něco říct, pohladit vás.....On nikdy nebyl ,,jen" pes. Nikdy bych si nedovolila ho tak nazvat...Pro mě to byl přítel, přítel, který občas naštval drobností, ale nikdy nezklamal. Nepamatuju si že by na mě někdy štěkal, že by se na mě špatně podíval. Vždycky měl radostnou a vlídnou tvář. Byl to nejhodnější pes na světě, a když odešel celá rodina skoro nemluvila. . Ten den když zemřel se každý odklidil, nikdo na nikoho nemluvil, všichni někam šli...nikoho jsem neviděla brečet, ale vím, že brečeli všichni, to vím stoprocentně, jelikož já plakala také, ale tajně....

Nikdy na tebe nezapomenu....

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%