Vzdejme hold růžovým brýlím

Zase tak jednou bezděčně přemýšlím a napadá mne, že to byl můj a Tvůj život, byly to mé a Tvé sny, má a Tvá trápení, má a Tvá budoucnost. Byl jsi to Ty a byla jsem to já… Teď, v podstatě z ničeho nic, je to tak trochu náš život, jsou to naše sny, naše trápení, naše budoucnost - jsme to MY… V tomhle nepodstatném zájmenu se skrývá mnohé… spousta jednoznačného i nepředstavitelného…  A teď společně s naším malým MY stojíme před cestou, netušíc, zda bude dlouhá či krátká, zda se rozdělí, nebo zůstane společnou… Vydáváme se tedy ruku v ruce vstříc neznámému, novému, dobrému, zlému. Necítím obavy, jako chráněná před vším špatným si připadám ve Tvém objetí, vděčně a bezelstně přitulená k Tvému hrudníku poslouchám uklidňující tlukot srdce a jsem šťastná. Není se čeho bát, jsem s Tebou, jsem v bezpečí.

Láska prý bývá slepá, pak ano, nosím růžové brýle a – slyšíte to všichni? Jsou to ty nejhezčí brýle, které by občas měl nasadit každý. Mrazivá zima se mění v pozdní léto při pouhé myšlence, déšť je najednou krásný, protože každá kapička skrývá  tajemství, touhu, přání. Jako každý si přesto možná naivně říkám, že jsem dozajista neoslepla. A pokud přeci jen, pak se zkrátka navzájem slepě povedeme dál. Nebo se snad v slepotě nedá žít? Možná narazím do zdi a probudím se, natluču si, spadnu na zadek a uvědomím si, že to byl nejhezčí sen, jaký se mi mohl zdát. Zvednu se pak, a ač s natlučeným zadkem, budu odcházet s úsměvem, protože budu mít svůj prožitý sen a vzpomínky na něj. Napadá Vás snad, že vzpomínky jsou zatraceně málo? Musím se proti tomu ohradit – vždyť naprostá většina z nás žije pouze vzpomínkami a myšlenkami na budoucnost…. Mám tedy čím žít a v co doufat. Ano, jsem naivní, slepá, zamilovaná, spokojená a proto – nechtě mne tak žít!

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031