Vždyť je přeci nevlastní...

Šestý rok mi netrpělivě bouchal na dvěře. Rodiče byli už dva roky rozvedení a mamka měla před svatbou. Do mého života tedy vstoupil ,, nevlastní táta". Byla jsem strašně pyšná, protože to neměl jen tak někdo a navíc se mi rozrostla rodina o pár desítek členů, z čehož velmi výhodně koukalo víc dárečků pod stromeček a k narozeninám.

Nebylo to ale ono, proč jsem byla tak nadšená... V mé nové rodince se totiž ukázal kluk! V mém nevinném srdéčku se tak našlo místo pro dětskou lásku. Mému bratranci ( jak ho teď s oblibou nazývám ) bylo tenkrát asi čtrnáct, ale mně věkový rozdíl zrovna moc nevadil... Vyžívala jsem se v každé chvilce, kdy jsem s ním byla sama, ale když na mě promluvil sotva sem ze sebe vykoktala odpověď. Snažila jsem se kvůli němu chovat jako dospělá dáma, jen aby si mě všimnul...

Po roce zamilovanosti jsem se svěřila mamce... Snažila se mě brát smrtelně vážně, ale znáte to... Moc sem jí to nebaštila. Pořád dokola mi vysvětlovala, že to nebude ten pravý, že je na mě moc starý, je to můj bratranec a tak dále... Já tomu moc pozornosti nevěnovala a dál se o přestávkách s holkama hihňala nad ,, zamilovaným zápisníčkem" kam jsem si zaznamenávala všechny nové poznatky, zážitky, myšlenky a psala zamilované fráze...

Díky Bohu pro něj, mě to po třech letech přešlo. Ke konci už jsem měla takové zoufalé myšlenky, že mu to musím říct, i kdybych se měla znemožnit pro tohle i příští tisíciletí a i za cenu toho, že už semnou nikdy nepromluví. Při každém jeho slově jsem se rozplývala a sotva se držela na nohou...
Do teď nevím, jestli o tom věděl nebo jestli to všichni ( vlastě jen mamka ) udrželi v tajnosti. Důležité je, že jsem schopná se s ním normálně bavit bez toho, aby se mi podlamovali kolena a zakoktávala se.

Dnes má svátek Vlastislav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.30%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.17%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3032