Kliknte zde
Dobré ráno, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pátek 16. listopadu 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Nejlepší přítel člověka

Psy mám ráda už od malička. Vyrůstala jsem s naším psem Ronnym, který tu je do teď.I u babičky je pes, kterého mám ráda.

Když jsem viděla potulovat se po vesnici psa, který měl známku, nikdy jsem se jich nebála, myslím, že jsem neměla ani proč. Většinou jsem z vesnice psa znala a některým i našla jeho domov.

Vždy když jsem potkala psa, zachovala jsem klidnou hlavu a snažila se na psa působit přátelsky, aby se mi nic nestalo.

Dávala jsem najevo psovi svou statčnost i když jsem se tam někde vnitru bála, ovšem to skončilo včerejšího dne.

  Překonala jsem nekonečně dlouhé vyučování ve škole. Nastala třetí hodina a odzvonilo. Okolo půl čtvrté jsem s kamarádkou jela na koně. Vešly jsme do dvora a namířily si to rovnou do sedlovny, abychom se mohly převléknout. Cestou jsme narazily na Lucinku, která tam také jezdila. Oznámila nám, že dnes se koně očkují a proto se nejezdí. Takže jsme mohly zase odejít. Zavolala jsem tátovi, aby pro nás přijel. Po táhnoucí se silnici jsme šly čekat. Všude klid a okolo bílo. Jenže najednou se mi před očima v třpytivém bílém sněhu objeví černá skvrna. ,,PES!"Vyděšeně vykřiknu, byl asi největší, kterého jsem volně potkala. Měl na krku obojek se známkou a tak jsem si řekla, že za zatáčkou třeba bude jeho páníček. Já a Gábi jsme couvly, a jedna se schovávala za druhou. Pes se na nás, ale stále díval a neotáčel se. V myšlenkách se uklidňuji, že to bude dobrý, vždyť vypadá přátelsky. Srdce hluboce uskočilo, pes se rozeběhl rovnou k nám. Teď už mi v hlavě neprobíhal přátelský pohled psa, nýbrž to jak jeho velké skoro bílé zuby budou v mé a po té v kamarádčině noze...

  ,,Já budu pokousaná!" Panikařila jsem. Pes se zastavil těsně přede mnou a začal štěkat, vrčet. Už už to vypadalo, že po nás skočí, ale štěstí nám přálo, páníček, spíše panička se objevila a zavolala na něj se slovy: Chceš je vyděsit nebo co!?, Ještě kvůli tobě skončej v tom okně."bědovala, ale zároveň se na nás usmívala. Spadl mi kámen ze srdce. Konečně se mi tolika neklepala kolena.

Jsem ráda, že to dopadlo tak jak dopadlo a nebylo to horší. Od teď se vždy polekám, když vidím velkého psa, ale ráda je mít nepřestanu.

Už jsem si promyslela co budu dělat, když se ocitnu v obdobné situaci. 

Fotografie:

Kliknutím zvětšit
Roztomilý kukuč, ale když vycení zuby jde z něho strach x)

Kateřina Cibulková, 2.ZŠ Slaný, 9. ročník
08. 01. 2010, 19:55


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Příspěvek ještě nebyl hodnocen

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Dnes má svátek Otmar
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

47.98%

Spíše ano
graf

17.76%

Spíše ne
graf

14.20%

V žádném případě
graf

20.06%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 1261
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát