Klikněte zde
Dobré odpoledne, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je čtvrtek 28. března 2024 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Jak jsem byla okradena

Také máte na pečeném kuřeti nejraději kůžičku? Pokud ano, jistě pochopíte mé trauma z dětství.

Babička s dědou měli chatu nedaleko, kam jsme jezdili skutečně často. Bylo tam nádherně, krásná příroda, milí lidé a hlavně spousta dobrého jídla. Měli tam krb, kde se dalo péct i to zmiňované kuře. Jenže to nebylo jen tak obyčejné kuře. Z trouby je to něco jiného, ale v krbu? To byste nevěřili. Mívalo tu nejkřupavější kůžičku, jakou jsem kdy jedla. A že už jsem zblajzla nejedno kuře.

Než ale přejdu k příběhu o kuřeti, musím vám povědět něco o tom, jak to chodí u nás doma. Víte, v každé normální rodině přijde každý člen k lednici či do špajzu a vezme si to, na co má chuť a tím končí příběh. Ale u nás to tak snadné není. Ať je v naší lednici třeba dvacet stejných jogurtů, budeme se o ně s taťkou hádat, ať máme každý svoje brambůrky, stejně se hádáme. O jídlo jsou u nás dennodenně spory. O každé jídlo. Neustále se dohadujeme, nadáváme a to vše v legraci. Mamka už dospěla tak daleko, že nám brambůrky z posledního nákupu skutečně podepsala. Což ovšem stejně není k ničemu. Vždyť ona pokaždé zvedne vše, co nakoupí nad hlavu a veřejně hlásí: „Tohle je Kačenky, tohle tvoje!“

Všechno zbytečně….

 

A jak to bylo s kuřetem? Jako včera si pamatuji, jak jsme přijeli na chatu, kde už dokonale vonělo kuře. Dědeček ho otáčel nad ohněm a poklidně přikládal. Já vždycky nemůžu vydržet, když jídlo voní celým domem a ještě se tak hodinu musí dělat. Hladově jsem oždibovala chleba.

Konečně se na stůl rozložily talíře a děda stáhl kuře z roštu. Těma obrovskýma nůžkama ho naporcoval a já dostala milované stehýnko. Jako vždycky a s oblibou jsem si stáhla tu báječnou kůžičku na stranu a nechala jsem si ji na konec. Jím dost pomalu a tak všichni kolem už měli prázdné talíře. Včetně taťky. Ten zmerčil odloženou kůžičku na mém talíři a aniž bych se ohlédla ji čapl, zblajzl a já neměl nic. Jediné, co jsem stihla byla jeho slova:

„Ty už nebudeš? Tak já ti pomůžu!“

A neměla jsem nic. Spustila jsem hurónský pláč. Marně mě utěšovali, jak jde o jídlo, neznám bratra – ani otce… A tak se nakonec kvůli mně opékalo další kuře k večeři…

Fotografie:

Kliknutím zvětšit
Jen jak na něj koukám, mám hlad jako vlk..

Kateřina Helena Oslejšková, Gymnázium Slaný, 2. ročník
31. 03. 2010, 22:02


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Počet hlasujících: 4. Čtenáři celkem udělili: 20 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Dnes má svátek Taťána
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

43.26%

Spíše ano
graf

17.60%

Spíše ne
graf

15.21%

V žádném případě
graf

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3005
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát