Zpívám si blues

Přednáška místo cvičení z biologie mě inspirovala pro tento článek. Jednalo se o blues. Hudební styl, ve kterém se nejdříve vše zkrášluje a nakonec vyjde pravda najevo.

Dnešní den byl jeden z nejkrásnějších v mém gympláckém životě. Ptáčci zpívali, slunce svítilo. Prostě všechno bylo fajn. Profesoři a profesorky se celý den usmívali a byli hodní. Nepsali jsme žádnou písemku. Dostala jsem jedničku z matiky a byla jsem pochválena. Seminář z výtvarné výchovy se povedl. Celý den vládla klidná a vlídná atmosféra a nemám odřený nos od neustálého smrkání.

Zrekapituluji dnešní den znovu. Ráno jsem sotva vstala z postele. Než jsem se dobelhala na autobusovou zástavku, tak jsem málem zmrzla. Když jsem druhou hodinu dostala opravenou čtvrtletní písemku z matiky, tak mě málem ranila mrtvice. Kule jako Brno. Biologie nebyla o dost lepší, dostala jsem čtyřku, protože jsem nevěděla jakou funkci mají Purkyňova vlákna a co to je aglutinogen. Došly mi papírové kapesníčky, tak jsem smrkala do ubrousků. Nos mám červený jako cirkusový klaun. O seminář jsme měli nakreslit dvě stavby (baroko, renesance), to by na tom nebylo to nejhorší. Jenže milá Isabelka na sebe zvrhla celou tuž. Šikula. Takže kalhoty můžu vyhodit. Všechny ubrousky, jsem použila na utření tuže. Chtěla bych poděkovat paní profesorce, že se zachovala tak profesionálně. Když viděla, že se mi na lavici kupí černobílé ubrousky, tak přišla, rozložila je na velkou čtvrtku a dokázala moji nešikovnost převést na výtvarné dílo. Děkuji, už jsem začínala být za celý den mírně hysterická.

Když o tom popřemýšlím, tak nemůže být nikdy tak špatně, aby nemohlo být hůř. Ale dnešní den patří mezi jeden z nejhorších. Byl dlouhý a naplněn zážitky, které bych ani největšímu nepříteli nepřála. Teď už si jen pohodlně lehnu do postele, dám si čaj a budu nahlížet do angličtiny. Doufám, že mě zítra (pátek třináctého) bude doprovázet jen štěstí. Smůla si to vynahradila už dnes.

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%