Můj sádrový kamarád

 Jak bych asi měla začít? Hmm… Tak třeba : „Milý Ježíšku. – Máš to? Moc bych si přála k Vánocům aby se maminka už na mě nezlobila kvůli tomu nepořádku. Ona totiž vůbec neví, jak důležité bylo jít na to pískoviště dřív, než si uklidím. Neměla jsem ale lhát, že mám uklizeno. To nevadí. Já bych ale moc chtěla, aby se už totiž nezlobila. Moc si  totiž přeju toho… Nó toho! Přece takovýho toho Tupaslíka! Víš? Jak je v zahradě, jako má teta Líba. A aby byl velikej. A aby měl červenou čepici! J Jó, takovýho Tupaslíka bych já tůůůze chtěla!“

„Chtě – la tečka.“ „Máš to teda všechno, jó?“

 

 

Rozumbrada. Tak mi často říkali. Ve svých čtyřech letech jsem toho “nadrndala“ až až. Vyrůstala jsem mezi dospělými a tak jsem moc ráda přebírala jejich výrazy, gesta a noblesu s jakou mně neznámá slova říkali.

    Zpět ale k úvodu. Schylovalo se k vánočnímu veselí a malá Kačenka zkrátka neskonale toužila po Tupaslíkovi. Na tyhle Vánoce vzpomínám velice ráda.  

Bydleli jsme v paneláku, ne zrovna velký byt ve čtvrtém patře. Já, jakožto malý nadšenec jsem úspěšně umisťovala hračky všude, kde se mi zdály vhodné – bohužel právě tam vždy byly nevhodné. A díky mému rozmisťovacímu talentu prostoru nazbyt také nebylo.

 

 

A představte si, že si takové dítě umane, že chce metrového sádrového Tupaslíka.

 Maminčiny nesčetné argumenty typu : „Ale kam ho tu asi dáme?“ nebo „Beztak ji hned omrzí!“ neměly šanci. Moje starší sestra neváhala, zaúkolovala svého přítele a  ten úspěšně sehnal náramného sádráčka. Dovedete si představit ty Vánoce?

 

 

Smutek v očích, bezradné rozhlížení se po pokoji. Všechny dárky byly rozbaleny. A Tupaslík nikde. Ani sebemenší krásný Tupaslík. Slzičky na krajíčku.

 

 

„Kačenko, nezapomněla jsi na nějaké dárky?“

 

 

Překvapení, nechápavost, naděje.

 

 

„No jen se jdi podívat za dveře, jestli tam ten Ježíšek něco nevysypal“

 

 

Váhání, odhodlání, cupitání za dveře.

 

„

Jééééééééééééééé, jé mamí, mamí koukej, koukej von mi ho fakt přines, ten Ježíšek, toho Tupaslíka, Tupaslíka mi fakt přines!

 

 

Později mi popisovali, jak nadšeně jsem se tvářila. Zato maminka.. :D !Ta mé nadšení z úžasného, malovaného, asi metr vysokého Tupaslíka s červenou čepicí a svítící lucerničkou příliš nesdílela. Úspěšně jsem ho nakonec umístila do pokoje, aby byl hezky vidět a maminka toto místo zabírající, údajně nevzhledné harampádí snažně ignorovala

 

 

Dnes je chudák na půdě, aby nehyzdil okolí, ale tehdy to byl můj nejlepší kamarád, ten Tupaslík ;)

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024