Dlouho jsem přemýšlela, koho na toto postavení ,,nejlepší kamarád/ka" dosadit. Nechtěla jsem totiž nikomu ublížit, protože jak je známo, já mám nejlepších kamarádů několik, všechny je mám ráda stejně, všichni jsou pro mě jistým způsobem nepostradatelní a důležití. Přemýšlela jsem, že bych napsala o novém a nečekaném nejlepším přátelstvím, či o nejlepším přátelstvím, které přečkalo mnoho nepříjemných hádek. Pak jsem si ale vzpomněla na jistého člověka, který pro mě znamená mnoho už od 6té třídy, člověka, který toho o mně ví více, než-li já sama, člověka, který rozhodně není dokonalý ve všech směrech kamarádství, ale umí být čestný a nedokáže zradit.
I když pojem nejlepší kamarád nemám ráda, protože si osobně myslím, že všichni mí přátelé dávají dohromady celek, který už mohu nazývat nejlepším přátelstvím, napíšu do této sekce moji tedy ,,nejlepší" kamarádku, se kterou jsem nejlepší kamarádka již 4 a 1/2 roku...
Chodily jsme spolu od třetí třídy do školy.Nikdy jsme se moc nebavily, nebo bavily, ale jen ve škole a nechodily jsme spolu ven. Ani nevím proč, ale prostě jsme se spolu bavit začaly. Měly jsme společné zájmy, nadávaly jsme ma stejné věci a přátelily jsme se se stejnými lidmi. Když jsem měla nějaké tajemství, neváhala jsem se jí svěřit. Věděla jsem, že pokud šlo o něco opravdu závážného, bylo u ní moje tajemství zamčené v srdci na klíček, který byl zničen. Když se mně nebo jí někdo líbil, pomáhaly jsme si vydobýt si jeho srdce. Chodily jsme spolu ven, sdílely své přání a vzájemně se ve všem podporovaly.
A tak čas plynul a z nás se stávaly pomalu, ale jistě nejlepší přítelkyně. Pubertu jsem přežila s její pomocí, první lásku mi také pomáhala řešit a plánovaly jsme spolu budoucnost. U ní jsem vždycky věděla na čem jsem a že mě rozhodně nezavede na špatnou cestu.
Jako každé přátelství, i naše postihlo pár hádek, nikdy nic příliš velkého. Pokaždé když jsme se pohádaly, jsme se ihned zase musely usmířit. Pokaždé jsme věděly, co si ta druhá myslí, stačil nám jen jeden pohled a bylo jasno, co so myslíme o dané věci, o daném člověku...
I když jsme se od za ty 4 roky hodně změnily, naše přátelství zůstalo. A vždycky, když si zoufám nad svými splýny, vzpomenu si na to, že tady pro mě bude vždycky bude někdo, kdo mé probélmy přivítá s otevřenou náručí a bude je se mnou s radostí řešit.........
PS: Záměrně jsem nejmenovala tohoto člověka, ale myslím, že ona ví. ;-)
Jasmin Ježková, Gymnázium Slaný, 1. ročník
23. 02. 2010, 21:34
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
42.99%
Spíše ano
17.72%
Spíše ne
15.33%
V žádném případě
23.95%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01