Přátelství je neocenitelná věc!

Na základní škole naše třída prožila dobré i zlé chvilky. Kluci se perou a děvčata se pomlouvají a neviditelně soupeří. Nejsem slepá, jak se mnozí mylně domnívají, a vidím, jak se naše třída rok od roku mění. K lepšímu nebo k horšímu? Každý má jistě jiný názor, ale já v tom klady nevidím. Nemohu říct, že mám naši třídu a lidi v ní ráda. Téměř bez výjimky bych jen škodolibě přála, aby si na vlastní kůži zažili, co jiným dělají. Ale ne, nemohla bych tomu asi přihlížet a dívat se , jak i ti „největší borci“ trpí. Jen doufání mi zbylo. Snad si to jednou uvědomí a budou je mrzet jejich činy, narážky a někdy dokonce i nic neříkání. Šikana je snad to nejhorší, co se na školách objevuje.

     Ve svých spolužácích, i když pozdě, jsem našla konečně přítele. Hodně lidí se za tu dobu změní, ale já ho dříve vůbec jakoby nevnímala. Utápěla jsem se v černých myšlenkách, ke kterým mě moje dřívější nejlepší kamarádka donutila a onehdy (na prvním stupni) to byla právě většina celku naší třídy, kdo mě z té bryndy vytáhl. Ale teď? Pochybuji, že by o mě někdo prstem zavadil. Ovšem ne všichni jsou tací. Je tu stále pár férových lidí, jejichž existenci a hlavně povahové vlastnosti jsem si uvědomila až v posledních měsících.

     Konkrétně jeden kluk, kluk o kterém jsem vždycky věděla, že je fajn a férový a kolikrát na vlastní oči viděla, jak se sám dokáže celé třídě postavit a bránit tak jejich vybranou oběť. Vždycky jsem to na něm strašně oceňovala a vážila si ho. Bohužel až teď v posledních jarních měsících osud chtěl, abychom se poznali více. A tak se stalo. Kdo by to byl tušil, že zrovna já a Jirka  si budeme tak blízcí a naše názory se v lecčem shodují. Má bývalá nejlepší kamarádka mě podle zradila a já jí to v nitru už asi nikdy odpustit nedokážu. Ani se o moje odpuštění nesnažila. Myslím si, že si stále stojí za svým činem. Ale Jirku, toho mám ráda a věřím mu. Mám ho moc ráda a tím horší je pomyšlení na opuštění této třídy, školy, učitelů a těch málo kamarádů, které jsem si zde za těch 9 let našla. Ne! Říkám si, ne! Raději tuto třídu co nejrychleji opustím a pomyšlení, že se do toho pekla už nikdy nevrátím, mě konečně zalije pocit štěstí a úlevy.

     Pochybuji o nějakých třídních srazech. Kdo by se toho u nás ujal, když ani nejsme schopni po sobě uklízet papírky od svačin? Ráda bych se toho chopila sama i přes to, že naši třídu z velké části svého srdce nenávidím, chtěla bych jim umožnit shledání. Ale je mi jasné, co se z mého dobrého úmyslu vyklube. Nejspíš urážky na mou adresu, že jsem všechno udělala špatně a většina mých spolužáků ani nepřijde. Za tohle mi to nestojí! Raději se budu scházet ve svém volném čase s mým nejlepším kamarádem, Jirkou, a někdy i s dalšími, asi 5 – ti lidmi. A budu se v září těšit na nový kolektiv, nový režim, nové učitele. Vím moc dobře, že to nebude nijak snadné, ale horší kolektiv mě snad už čekat ani nemůže.

Dnes má svátek Ctibor

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.28%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.27%

V žádném případě

23.89%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3052