Malá pobožná Markétka

… aneb projevilo se to, co si již dlouho myslím a opět a znovu se to potvrzuje. Škola je k něčemu vždycky dobrá. Tentokráte to byl, jako tak často byl náš rodný jazyk a jeho odvětví literatury, které mě poznamenalo trošku více, nežli nové věci jinde v životě – alespoň ty běžné.

Ukázku z filmu Markéta Lazarová jsem viděla už dávno, a je to též dávno, kdy jsem na ni narazila mezi hojností filmů skladovaných u nás doma. Jenomže na takový film se člověk potřebuje soustředila a tak trvalo delší dobu, než jsem se k němu propracovala časem a únavou. Stálo to za to.

Protože znám obsah a mluvu Rozmarného léta pana Vančury, děj mě vskutku překvapil a po shlédnutí jsem si umínila přečíst i knihu. Celý černobílý film působil trošku jako psycho (jak by to nazvali mí drazí vrstevníci a koneckonců i já) – rozklepaná černobílá kamera, žádné skrývání, žádná přetvářka, stará řeč a hromada metafor. Často jsem nevěděla, kdy je to ten děj s metaforami a nebo jenom metafory samotné. Prolínalo se to celým filmem, občas se to dělilo, nejčastěji to ale splývalo.

Bylo to silné – jasně de bylo vidět utrpení žen i mužů, nelehké úděly, kola osudu, drtící to, co umlela. Všude byl zločin, bůh, krása, bloudění, pomyslná i opravdická nahota, zklamání. Každý aspekt filmu – od výkonu herců až po dílo scénáristů a kulisářů – v sobě měl myšlenku hlubokou jako studna. Netroufla bych si říci, že jsme pochopila všechno, co chtěl básník říci. Odhrnula jsem z téhle studny listí, které jí zakrývalo, ale nedohlédla jsem až na dno. Ale asi je to dobře. Instinkt radí, že dno studny je chladné, smutné a děsivé.

Ironie osudu se točí kolem hlavních postav a končí to všechno v podstatě tragédií. Zdá se mi, jakoby se scénáristi zahalovali tajemstvím a neřekli vše a nechali to vyplavat na povrch až potom, co se to všechno stalo. Celé zasněžené, nebo jarní okolí a tráva…

Myslím, že ten samý příběh by mohl být a byl a bude vnímán jistě i jinak. Poctivý hejtman dá všemu zadost a zlo bude poraženo. Jenom v tom figuruje chudák Markéta Lazarová, jako cosi smutného a nepatřičného na pozadí.

My diváci to ale viděli z druhé strany. Viděli jsme lásku v nenávisti, oddanost v prohnanosti. Ano, to vše tam bylo.

Jedinečný film…

Dnes má svátek Rostislav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021