Lauro, jestlipak už máš nějakého chlapce?

Musím na sebe prozradit, že nejsem zrovna filmový znalec. Naopak. Jsem spíše takový filmový barbar. Většinu chronicky známých filmů jsem neviděla, protože zkrátka nejdu s davem, nebo spíše proto, že mě nezaujaly. Když už si najdu čas na nějaký filmík, zkouknu něco, na co se vážně těším a tak to nebývají výše zmiňované klasiky.

Stejně jako každý, mám ale i já své oblíbené a více oblíbené filmy. Na takové bych vám nedoporučovala se mnou koukat. Znám je slovo od slova a nejsem s to přestat napovídat hercům jejich blížící se repliky. Jedním takovým je Román pro ženy. Nalákala mě na něj kdysi ségra, to ještě v době, kdy měl nálepku nového filmu. Naprosto mě zaujal. A viděla jsem ho znova a znova... Dnes už mám na kontě dobrých tři sta zhlédnutí. Už na něj nemusím koukat, den co den funguje jako zvuková kulisa u mě v pokoji při čemkoliv.

Jde vlastně o příběh mladé dívky Laury v podání herečky Zuzany Kanócz, která se v kadeřnictví rozvypráví o svém životě. Řeč přijde na Lauřiny partnery, její nejlepší kamarádku Ingrid(Laďka Něrgešová) i život její maminky Jany, kterou dokonale ztvárnila Simona Stašová. Dvaadvacetiletá Laura vystřídala partnery tři vezměme je tedy popořadě. Slovy Laury: "Tak tohle je Jeff, můj úplně první!" Americký lektor angličtiny. Matka Jana, která díky vlastním zkušenostem nenávidí Čechy, stejně jako české vlaky a igelitky, byla z Jeffa patřičně nadšená.
"Skoro bych si přála chodit s někým, koho by mi máma tak neschvalovala. Well, s Rikym Kabíčkem se mi to tedy fakt povedlo. Byl o dva roky mladší než já a prodával v Karlíně mobilní telefony." Spolu s Rikym se vydala také do Tater, kde poznala čtyřicetiletého, atraktivního Olivera. Imponuje jí svou mužností, inteligencí a sofistikovanou mluvou. Netrvá dlouho a už sedí Laura i s Oliverem v restauraci a úzkostlivě se vyhýají sebemenší zmíňce o Rikym. Snad vlivem vypitého vína se brzy octli v Lauřině posteli. Nečekali ale, že se domů vrátí Jana. Ta hned po otevření dveří vidí nahého Olivera, ve kterém zcela zděšena poznává svého dávného, otřesného přítele Pažouta.
Když se Jana s jejich vztahem konečně vyrovná, je ještě stále ve hře Riky. Pro toho je fakt Lauřina nového vztahu značně nesnesitelný. Jediné co je schopen dodat je:" Ale... Vždyť je starej... a plešatej... A já už nám dva roky tajně spořím na byt... Jako blbec. S Liškou!"
Nicméně se uklidí do ústraní a tak se může vyvíjet Lauřin nový vztah. První krize vztahu nadchází na pracovním večírku, kde se Oliver nepatřičně sblíží se svou bývalou přítelkyní. Laura to nese těžce, ale když jí přinese do práce poslíček kytici s jakousi obálkou, která skrývá tři letenky na Kanáry, vše se uklidní a idylický vztah pokračuje.
Skřípat začne ovšem znovu, a to paradoxně zrovna tam, kde se seznámili, v Tatrách. Laura podlehne krásnému parašutystovi a vztah se potápí do skutečné krize.  Laura se stěhuje zpět domů, je v zoufalém stavu a cestou do zmiňovaného kadeřnictví, kde celý příběh začíná, si všimne v metru jakéhosi dopisu v reklamním rámečku. Pro Olivera, který pracuje v reklamce nebylo těžké si tyto rámečky pronajmout a vyznat tak Lauře svou upřímnou lásku. Ta nejprve dopis nedočte, když je však na konci svého vyprávění, je všem kadeřnicím jasné, že se do metra musí vrátit a dopis dočíst. Se slzami v očích utíká vstříc Oliverovu náručí a tak je očekávaný happy end na světě.
Film je dokonalý, poskytuje spoustu známých situací, ale i takových, které by nás ve snu nenapadly. Samotný příběh je jakousi inteligentní, romantickou komedií. Film zpracoval režisér Filip Renč na náměty románu Michala Viewegha a já mu za to děkuji.

Určitě ano

43.34%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.92%