Klikněte zde
Dobré odpoledne, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je čtvrtek 2. února 2023 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

To nemůže být pravda!

„Mami, kdepak jsi? Bože, co se ti stalo?“ vykřiknu zoufale a padnu na kolena vedle mojí milované maminky. Chvěje se pláčem, slzy jí stékají po tvářích a ona se je marně snaží zakrýt nebo utřít; tvoří se stále nové. Na opětovnou prosbu, aby mi řekla, co se jí stalo, jen smutně zakroutí hlavou, na chvilku zavře oči, pak je zase otevře, a její zrak, celý zarudlý pláčem se na mě podívá. Její jemná ruka pohladí moje vlasy a pak sjede na tvář. „Nic mi není, bude to v pořádku, beruško. Nedělej si z toho těžkou hlavu.“ usměje se na mě. Následně se vymaní z mého objetí a vstane z kleku. Ještě doutře poslední slzy a jde zase s těžkou hlavou dál, vstříc každodenním povinnostem. Já ještě pořád klečím na kolenou a dívám se s překvapením za ní. Co jí tak, kruci, může jen být?

Asi po dvou měsících jsem se to dozvěděla, když ležela na posteli a její ústa už sotva vypouštěla nějaká slova. Doktoři jí v ten den, kdy jsem jí našla celou ubrečenou, řekli, že má nádor na mozku a nedá se léčit. V tu chvíli měla maximálně osm až devět týdnů do konce života. Ale nikomu to neřekla –  nechtěla nás trápit nebo zasmušit. Žila normálně dál ještě několik týdnů, rozdávala radost a starala se o nás. Když už jí však nádor nedovolil normálně fungovat a musela být upoutána na lůžko, nezbývalo jí nic jiného, než nám říct celou pravdu.

V tu chvíli se mi zhroutil celý svět – v mojí mamce jsem měla celé zázemí, život bez ní jsem si neuměla představit. Nevěděla jsem, co budu dělat, protože právě ona řídila celou domácnost, uměla se vším pomoct, každému poradit. Nevěděla jsem, co se mnou bude, když jsme jí viděla absolutně bezmocnou a věděla, že už tu se mnou dlouho nebude…

„Ne!“ vykřikla jsem mocně na celý pokoj a rychle se posadila. Hlava se mi zatočila a já cítila na svých tvářích ještě horké slzy. Když jsme se svalila opět do polštáře, shledala jsem, že je celý promáčený pláčem. Marně jsem se snažila uklidnit, nešlo to. A tak jsem to vzdala, nechala slzy téct, rychlostí blesku seběhla schodiště, otevřela dveře do obýváku, udělala dva kroky a ze všech sil objala svou maminku. „Mami, mě se zdálo, že jsi umřela!“

Fotografie:

Kliknutím zvětšit
Pláč

Nikola Sedloňová, 2.ZŠ Slaný, 8. ročník
26. 12. 2009, 11:50


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Počet hlasujících: 2. Čtenáři celkem udělili: 10 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Dnes má svátek Blažej
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

43.17%

Spíše ano
graf

17.86%

Spíše ne
graf

15.37%

V žádném případě
graf

23.60%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 2687
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát