Jen to ne!

Spím..Začne mne něco lechtat na mém boku. Otevřu oči a vidím velkého chlupatého pavouka. Začnu křičet, ale nejde to.  Ze všech koutů mé postele lezou další a další pavouci, kteří mi nedovolí uniknout, nenechají mne zavolat o pomoc. Přišla mi zpráva. ,,Co to je?" pomyslím si a znovu otevřu oči. Pavouci jsou pryč. Ach, oddechnu si.Byl to jen sen. Ale kdo mi v tuto brzkou hodinu ranní píše? Trenérka? Ve zprávě stojí: "Všechno si úplně zkazila, nikdy se tu už neukazuj, nechci Tě ani vidět!" Vhrknou mi slzy do očí a pomalu se pouštím do většího pláče. Uplakaná vyběhnu z pokojíku, ale rodiče tu nejsou. Je čtvrt na sedm, čas jít do školy. Celá v šoku se připravím. Jdu na autobus a po té čekám na svou nejlepší kamarádku jako každý den.. Všichni se na mne dívají tak zle. Co se to jenom děje? Chci se podívat na hodiny, další přijá zpráva. Od mé kamarádky. " Nečekej na mne!" Dobře asi je nemocná. pokračuju do školy. Nikdo mne nepozdravil. Teď se na mne ani nedívají. Po škole mi volala další kamarádka. ,, Prosím přijď, potřebuji tvou pomoc, opustil mne on mě opustil!" Jedu domů a hned se rodičů ptám jestli mne odvezou k ní. Jsme tam. Uklidňujeme jí, ale ona je pořád zdrcena. Rozhodla jsem se, že tu zůstanu déle a tak pošlu rodiče domů. ,,Jeďte opatrně!" Vrátím se do jejího domu a nikde jí nevidím.. Běžím do koupelny odkud slyším pláč a v pláči slyším strach a bezmoc. Ona leží ve vaně a řeže se,vedle napuštěné vany leží zapojený fén. Bezmocně, ale okamžitě začnu reagovat. Vypojím fén a vytáhnu jí. Zavolám sanitku. Už je tady. Jedu s ní. Čekám v čekárně. Vidím jak  záchranáři vezou nějakou ženu, moc se mi to nezdá. Zapnu si rádio v mobilu. Auto nehoda na Slánsku. Muž 42 let na místě mrtev, spolujezdec, žena ve věku 40 let velmi těžce raněna. ,,Mami? Tati?" Znovu se mi derou z očí ven slzy. Běžím nemocnicí, nevím kam, ale instinkt mě dovede k pokoji kde leží žena. Je to máma!,, Ach, Bože!" Vyjde doktor a řekne mám pro tebe dvě zprávy. Jedna je, že si záchranila svou kamarádku, ale tvoje máma to nepřežila. Složím se na zem. Začnu křičet. Mami, tati, nééééé. Kolem tma,obrysy lidí. Konec,nekonečná cesta tmou......Otevřu uplakaný oči. Teď už jsem si jistá, že jsem v realitě, všechno už je skutečné, není to rozmazané a já vím, že jsem se probrala ze snu.

To se mi určitě zdálo kvůli videu, který jsem viděla. Nebyl to nejpodivnější sen, ale nejhorší. Bylo to tak skutečné a bolestivé. Doufám, že to už se mi nikdy zdát nebude.

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%