Dětský sen se naplňuje

Pamatuji si až moc živě první nebo druhou třídu, kdy měly téměř všechny spolužačky bez výjimky vlasy až někam po pás a já se svým kratičkým mikádem jaksi vystupovala z řady. Někdy okolo čtvrté třídy se holky většinou nechaly ostříhat, ale já si právě v té době dupla, že už mě ty krátké vlasy nebaví a že bych taky chtěla zažít ten pocit, prohrábnout si jen tak prsty své dlouhé vlasy.

Ano, takový byl můj dětský sen.  Teď tu stojí mé nynější já, které řeší už maličko odlišný problém – a to fakt, že prsty se to háro docela těžko projíždí, když v něm mám takové cucky. A tak beru do ruky kartáč, pouštím si nějakou příjemnou hudbu a jdu rozčesávat. Když je dokonáno, vezmu si svou hřívu, hodím s ní ze strany na stranu, dvakrát třikrát jí prohrábnu a jsem spokojená.

Moje okolí často naráží na to, kdy že už se konečně ostříhám – prozatím vždycky odpovídám, že nevím, protože momentálně nepociťuji potřebu nějak měnit. Samozřejmě si až moc dobře uvědomuji, že s kratšími vlasy by mi to třeba slušelo víc, nikdo by mi nenadával, že jsem ho jimi zase probila statickou elektřinou, ale zároveň vím, že by se taky vytratilo ono kouzlo skvělých zážitků s mou hřívou.

Tak třeba – nemohlo by se mi stát, že se mi kotoul nepovedl jen proto, že se mi pod zády skříply vlasy, nemohla bych se v autě téměř hnout díky tomu, že jsem si zavřela své pačesy do dveří a určitě bych nezažila to, že jsem si v řece vymáchala skoro půlku vlasů, když jsem se skláněla, abych nabrala vodu do kýblu. Mít dlouhé vlasy není určitě nic moc jednoduchého, zabere to spousty času, ale ona legrace s nimi, těch několik kladů, které mají a právě ony zážitky, bych prozatím neměnila. Ale nikdy neříkej nikdy – třeba se nad tímhle článkem za rok jen pousměju a podrbu se ve svých jen několik centimetrů dlouhých vlasech.

Dnes má svátek Alexandra

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021