Plyšový medvídek

Nastává půlnoc, hodiny už ukazují 24.00 hodin. Co se to děje? Plyšový medvídek mé sestry ožil? Asi tomu tak bude, neboť hýbe rukama a mrká. Mám strach, co když mne přišel zabít? Nebo pro mne má vzkaz ze záhrobí?

Pevně se zavrtám pod peřinu, ale mám strach a proto se na něj jedním okem dívám. On vstal a míří přímo ke mne. Co teď, co mám dělat? Utéct? Nejde to, bezmocně sedím na posteli, bez jediného hnutí. Už je u mne, přikrčím se a zavřu oči.

,, Neboj se mne to jsem já, váš věrný plyšový medvídek." Promluví na mne sladkým hlasem. Jsem udivena, ale přikývnu a zeptám se co se to děje. ,,Jsem tady, protože si chci hrát." Odpoví medvěd. ,,Hrát?" Jsem ještě udivenější než před tím, ale vlastně proč ne.

Když bylo ráno, vyrazili jsme ven. Došli jsme až na hřiště. Zabrali si houpačky a smáli se. Šly jsme na pouť, kde jsme prolezly snad každou atrakci a jedli cukrovou vatu. Byl to můj nový kamarád, ale všechno bylo tak nereálné. Takové dobrodružství co s ním jsem nikdy neprožila. Musela jsem ho uklidňovat, neboť upadl a trochu se roztrhl, když jsem ho chtěla zašít, něco začalo zvonit. 

Procitnu a otevřu oči. To byl tedy zajímavý sen, větší nesmysl se mi snad ani zdát nemohl. Otočím svůj pohled k medvídkovi a vidím, že je natržený na stejným místě jako ve snu.

Byla jsem snad i náměsíčná?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%