Jak ráda bych se tady objevovala znova a znova. Pořád dokola. Nic bych nemusela. Jenže už zase sedím u břehu a křídla mi mizí, rostu a z mé drobnosti nezbývá zhola nic. Zvedám se, otírám bříško, které jsem si namočila ve vodě a odcházím vstříc všednímu dni. Však já se sem zase vrátím. Brzy. Báječně se tady přemýšlí.
Je úžasné, že jako vážka vyřeším všechny problémy snáz. Je to snad proto, že jsem tak malá? Dostanu se úplně všude, vidím všechno a můžu být kde chci i s kým. Vyslechnu cizí rozhovory, dozvím se pravdu a nikdo mne ani náhodou nepodezírá. To posledně jsem zjistila zadání na písemku. Nejsem sobec a tak jsem se podělila se spolužáky. S těmi, kteří si to alespoň trochu zasloužili. Hned bylo všechno snazší… Kdybych jen věděla, jaké je to slovo, ta věta, kterou se zase změním ve vážku, v to pestrobarevné stvoření. Tak krásné a majestátní… Jak jen to mohlo být?
Co je to za zvuk? Kdo mi narušuje mé ticho? To je mi ale nepříjemný zvuk…
No aby ne, budík. To byl sen… Nedovedete si představit, jak nádherné je být vážkou. Alespoň ve snu… Podobných snů více, prosím. Nezlobila bych se…
Kateřina Helena Oslejšková, Gymnázium Slaný, 2. ročník
24. 03. 2010, 17:30
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.07%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.28%
V žádném případě
23.91%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01