Tabulky a klepy

Už mi straší na věži? Bylo by velice jednoduché něco takového přiznat slovy. Ale vzít to na vědomí odmítám.

Raději si budu říkat, že je  naprosto běžné, že se mi zdají bláznivé sny o přijímačkách na střední, kam vlastně zoufale nechci. Ne, že bych nechtěla dále studovat, ale myslím, že tu naší „třetí základku“ budu opustit s dost smutnými pocity, protože někteří lidé mi budou neuvěřitelně moc chybět. Alespoň se můžu utišit tím, že všechna místa a lidi mi budou připomínat právě sny. Sny se mi zdají o německé škole a lidech, kteří se mi tam vryli do paměti. A s tou mojí současnou a brzy bývalou školou to bude snad stejné…

Zatím se mi ovšem zdá jedna „magórie“ za druhou o tom, co mě má za (proboha!) pět měsíců potkat. Naštěstí si z většiny pamatuji jenom střípky, ale jeden mi v hlavě utkvěl snad alespoň z poloviny.

Je to totiž naprosto iracionální, ale přes všechna ujištění, že se nakonec „někam“ dostanu mám strach, že se nedostanu nikam, že jsem si s těmi třemi gymnázii se svojí ochotou do učení trošku nadsadila.

Jako jednu z těchto možností označuji gymnázium v Novém Strašecí, ačkoliv není mojí první prioritou. Jediný, koho znám a hlásí se tam, je moje dobrá kamarádka, se kterou jsme si nakonec daly přihlášky na úplně stejné školy, jenom ty priority přijetí máme dost pomíchané.

V té budově jsem nikdy nebyla, ani jsem jí nikdy neviděla, přesto se mi o ní zdál dost nejasný sen. Jak jinak než o přijímačkách. Pamatuji si a ještě pořád v hlavě mám maketu tabulky, kde budou zeleně označení přijatí žáci a červeně ti nepřijatí. A právě taková byla v mém snu vyvěšena v hale z tmavošedého kamene a já jsem zoufale chvíli myslela, že mě nepřijali, za chvíli tam bylo psáno, že mě přijali a za další chvíli zase, že mě nepřijali, ale jsem těsně pod čarou. Do tohohle zmatku se ještě míchalo přijetí-nepřijetí mojí již zmíněné kamarádky, která ovšem na konci deváté třídy dosáhla poněkud o dost lepšího průměru, než já. Pamatuji si, že jsem chtěla utíkat, utíkat a utíkat, něco někomu říci a potom se mi chtělo udělat kotrmelec. Vskutku, byl to skvěle zmatený a akční sen, po němž jsem se probudila značně nevyspalá, každopádně jedno popovídání si o tom způsobilo, že jsem se tomu začal ihned ohromně řehtat.

Byla ovšem jedna věc, které jsem se zařekla, a to že jestli to gymnázium, které jsem nikdy neviděla bude vypadat jako to ve snu, tak mě asi trefí. Nejvtipnější ovšem bylo přečíst si dnes email právě od této školy, když se nám po několika dnech slavnostně zprovoznil internet, že se svým průměrem jsem v podstatě předběžně přijata. A z toho mě, popravdě řečeno, taky málem trefilo.

Dnes má svátek Alexandra

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021