Sen...jak skutečný...=)

Zase úplně zpocená z tréninku jsem se hrnula do šatny pro pití. Dan nám vážně dává zabrat. Prostě chce, abych byli nejlepší. Snad by jsme se i letos mohli dostat na republiku.. Ale konkurence je dost vysoká. No jo.. Hip hop se učí čím dál více lidí.
Ještě jsem si ani té vody nelokla a Dan nás zase nahání na sál. Máme za sebou teprve hodinu. To nás ještě jedna a půl čeká.. nejméně.. jak znám Dana, tak tu ještě skejsneme další hodinu, protože bude chtít něco dopilovat. Ááá asi brzo umřu. Mě ten tanec baví, to jo, ale tréninky skoro tři hodiny, třikrát až pětkrát týdně, je docela dost už i na mě. Ostatně na všechny. Jenže já tu jsem jediná holka. Jo.. čteš správně.
Tohle je takový můj sešítko-deníček. Rozhodla jsem se totiž si svoje příběhy zapisovat, protože někdy jsou vážně zajímavéJ. To prví co si sem zapíšu je právě to, co jsem už začala. Jsem tu jediná holka, jinak samí kluci. Tedy ne, že by mi to nějak vadilo, ale trávím s nimi poslední dobou dost času a pomalu už ani nevím, co jsou to holčičí problémy. Jsem tu jediná, ale to není to nejzajímavější. Teď jak jsem se sem vůbec dostala…
Byli jsme v prváku na střední a všichni strašně vypleskaní nebo vystrašení. Naše třída byla spíše vypleskanáJ. Znala jsem tu většinu lidí, takže nebyl problém s navazováním kontaktů. Všichni, jak říkám jsme se tu už znali a byli jsme skvělá parta. Když jsme jeli na lyžařský výcvik, tak jsme akorát viděli plakáty na casting do klučí skupiny tance hip hopu. Já ho tancuji už dlouho a ví se to o mě. Také jsme měli na školní akademii něco mít a trénovali jsem právě hip hop…
Na lyžáku jsme byli zhruba třetím dnem. Nejvíc skvěle jsme si to užívali. Nejlepší lidi, nejlepší kraviny, nejlepší pokecy nejlepší trpásky..
Druhý den večer pro nás přišli kluci, ať jdeme k nim, že bude sranda. Šly jsme, ale jakmile se otevřeli dveře od jejich pokoje, tak jsme se rychle obrátili a šli všichni k nám. Copak to, že tam mají nepořádek. To my taky. A docela i veliký. Jenže ta jejich „vůně“ – to nešlo, měli by si víc větrat…xD. U nás jsme hráli „flašku“. Je to sice starý, ale nic lepšího nás nenapadlo a i tak byla sranda.Hráli jsme na svlékání. Já na sobě toho už moc neměla… něchtěla jsem dál nic svléknout, a tak padl fant. Půjdu na casting do té klučičí skupiny. Nejdřív jsem myslela, že si dělají srandu, ale ono ne. Vznikla z toho sázka. Jestli tam půjdu nebo ne. Mělo to probíhat tak, jako normálně. Půjdu tam, přinesu své fotky, hudbu a něco ukážu. Ale jak už někdo říkal, třeba tam ani nepůjdu. Někdo se sázel že to prostě nedám, někdo že tam sce půjdu, ale nepustí mě tam, no a další že tam půjdu, možná i něco ukážu ale 100% mě nevezmou, protože chtějí jenom kluky. Na tom se shodli všichni. A ke všemu právě chtějí jenom kluky a 2 členy.
Někdo už byl i pohotový a vymyslel plán, že tam půjdu a někdo se mnou, společně ještě s kamerou a všechno bude natáčet…. A tak se i stalo. Hned druhý den po příjezdu z lyžáku, v sobotu, byl termín castingu. Všeobecně se o mě ví, že jsem střelená a moje nápady ještě trhlejší, ale tohle moc lidí nečekalo. Vzala jsem sebou kamaráda Dejva s kamerou.
Bylo tam dost lidí. Spousta kluků i holek. Problém byl v tom, že ty holky byly těch kluků přítelkyně. Naštěstí sem tam měla Dejva a taky vypadalo že jsem tam sním. Tedy do té doby než začal točit a hlasitě to komentovat. Tak není divu, že se na nás všichni koukali, že nám asi dost hrabe.
Ááááá… konečněěě!!! Jsem na řadě!!--- „Slečno, Vy jste nečetla podmínky castingu? Opačné pohlaví než je Vaše, slečno!“, řekl ten chlápek co seděl u toho stolku a bral si fotky a zárověň si je prohlížel. „Ale jo, já vím, ale…. Prosím, jenom vám něco ukážu.“ Prosila jsem ho, „Slečno, Vy mi asi špatně rozumíte!“ začal decentně rudnout a křičet. Tím nejspíš přivolal trenéra. Ten se začal prát co se stalo. Začala jsem ho prosit, ať se na mě alespoň podívají. V tu chvíli přiskočila Dave (Dejv) s nějakým CéDéčkem, spíš s DéVéDéčkema začal ho strkat tomu trenérovi pod nos, ať sen na to podívá. Byl dost otravný a neodbytný, tak tedy řekli, že se na to podívají, ať počkáme. Když trenér otevřel dveře ze kterých před chvílí přišel, tak tam byla vidět ta skupina krásných kluků.Hned po tom co se odešel podívat na to DVD, tak jsem na Dejva chtěla začít řvát co se do toho motá a co mu to vlastně dal. Zřejmě vytušil co mám na srdci, takže mě nenechal sotva ani nadechnout a začal: „ Prosím tě nekřič na mě.. To je DVD sestříhaný různě z tvých tréninků a soustředění když jsem tam někdy byl a…“. “Co a?“ naléhala jsem. Dave pokračoval: “No víš, jak jsme na lyžáku dělali ty videa. Jakože parodii na tenhle casting. No a pak to „opravdový“ videoj, jak je tam něco o tobě apod..Zlobíš se hodně?“ a smutnýma očima na mě koukal. „Achjoo..“ jen jsem si povzdechla a usmála jsem se. Neměla jsem slov..Myslela jsem, že ho 100x zabiji a poděkuji zároveň. Objala jsem ho, poděkovala a řekla mu jako ho miluji – samozřejmě z kamarádství.Dave je prostě nejlepší kamarád. Známe se od narození. No a během naší „chviliky“ se zase otevřeli dveře a vyšel opět tenér: „Slečna Karolína Ježková!“. Koukli jsme s Dejvem na sebe a vyrazili jsme směr dveře. Přišli jsme do velké osvětlené místnosti. Byl to taneční sál. Na židlích seděl trenér, další nějaký muž s deskami a něco si psal a okolo ti krásní kluci. Seděli si tak lážo plážo, jakože velká nuda. Podala jsem tomu chlápkovi s deskami CD s hudbou a desky s fotkami. Sundala jsem si tašku přes rameno a bundu. Ten chlápek mi pustil hudbu a Dave všechno točil. No, asi to bude muset sestříhat, jinak ti bude asi dost dlouhý a nudný, i když chvílema napínavýJ. No a já začala tancovat. Něco jsem si zkoušela na lyžáku, ale nebylo moc času. Upřímně – nevěřila jsem tomu že se sem vůbec dostanu, takže nic extra jsem si nezkoušela. Jak jsem tak při tanci, po očku se snažila sledovat rekce okolí, tak ten trenér se s tím chlápkem na něčem asi domlouvali a při tom se na mě koukali. Ty kluci si taky povídali a koukali na mě. Noo.. Když jsem dotancovala a šla si vzít věci a chtěla odejít a pak čekat na výsledky. Vlastně jsem ani na výsledky čekat nechtěla. Už jsem- - jsme s Davem otevírali dveře a byli jsme na odchodu, když v tom ten trenér zavolal: “Moment! Slečno Ježková! Zavřete ty dveře a pojďte sem na moment!“ Docela ve mně hrklo. Moje myšlenky byly.. teď mě seřve, co si to vůbec dovoluji lézt, když je to jenom pro kluky apod.. Jenže.. opak byl pravdou..“Karolíno, jak dlouho tancujete?“ začal se ptát. S chutí jsem odpovídala: „No.. 3 roky jsem tancovala latinu a standart, 6 let aerobic a druhým rokem hip hop.“. Podle toho jak tancuješ, to nevypadá na 2 roky, ale alespoň na 10 let. Jsi vážně skvělá“. Normálně jsem začala cítit jak se začínám červenat, ale zároveň jsem cítila jak rudnu blahem. Doufám, že Dave netočil mě, ale trenéra a všechno co říká. „Díky“ vypadlo ze mě. „Hele, my jsme klučičí skupina a zapřísáhli jsme se, že i kdyby NÁHODOU přišla nějaká holka jako ty a byla sebevíc dobrá, taj jí prostě NEBEREM.“ Když tohle řekl jeden z kluků, myslela jsem, že se na místě rozbrečím. Takže jsem pro změnu cítila slzy v očích (doufám, že tohle Dave netočil, ani mě, ani toho kluka). JENŽE on pokračoval… „Ale když jsme tě viděli tancovat, tak to prostě nejde. Nejsi dobrá, jsi skvělá! A nějaký přísahy rušíme. Další nebereme. Hledali jsme dva členy, ale ty jsi za milion. Bude nás 15, ne 16 jak jsme původně plánovali a ostatní co tam čekají pošleme domů. Tedy, ale doufáme že to bereš. Už jsme se tu domluvili tak…“ Áááá… on se ptá jestli to beru?? Chtěla jsem radostí skákat 3 metry vysoko. Okamžitě ze mě vyletělo „Cože? Fakt? No jasný!“ usmívala jsem seJ. Potom Dan (trenér) všem oznámil že casting se ruší. Pak už mi sdělil kolik se co platí, kdy jsou tréninky, na jaké soutěže a závody se chystají a potom jsme se začali seznamovat. Kluci mi ještě ukázali jejixh sestavu. Je dobrá, mám tedy i pár nápadů na vylepšení. Zkusila jsem to Danovi navrhnout. Když jsem mu ukazovala ty prvky, byl nadšený. Jo, a ten chlápek s deskami a papíry je Radim – choreograf. Kluci si dělali srandu, že když si tam takhle přidávám prvky, tak Redy (Radim) dostane padáka..
Nejvíc skvělá parta jsme. Při trénincích tedy většinou chcípám, ale za 2 měsíce je okresní kolo a pokud vyhrajeme, tak jdeme na republiku. Teď je to půl roku co tancuji s kluky. A myslím, že jsme dost dobří. Jo, samochvála smrdí, ale my na to fakt máme. Těšte se.. o NÁS ještě uslyšíte..
Tohle se mi vážně zdálo...po probuzení sem vážně netušila, jestli se to stalo nebo ne, jelikož to byl tak strašně živý sen... a možná bych byla i ráda kdyby se to stalo..=)

Dnes má svátek Marek

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024