Klikněte zde
Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pondělí 14. října 2024 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Před pohledem do propasti

Sny přicházejí a odcházejí tiše, nebo prudce. Někdy se po nich musíme smát, jindy bychom leknutím nejraději plakali.

Nemívám dobré sny. Nebudím se sice obvykle s výkřikem do polštáře, ani nepláču. I když plakat nedokážu. Už jsem neplakala měsíce. A to je zlé.

Mé sny jsou všechny zvláštní a proto je těžké vybrat zrovna ten nejpodivnější. Obvykle jsou také dost osobní, což snižuje výběr. Bývají podobné: černobílé, plné nožů bez krve, smrti bez výkřiků, často i smíchu bez emocí, ale když je sen „povídací“ je to sen se zaujímavou filozofií. Zdává se mi často o mém záchranném člunu - skautingu, což bývají hezké sny, plné lidí, které miluji a které jsem milovala. Staré časy…

Ovšem bez radosti uvedu příklad zvláštního snu:

Bylo teplé podzimní počasí se světlým listím na zemi. V černobílém hávu se ukazovalo místo mého úniku, kam chodívám o víkendy. Slánská hora, osamělá vyvýšenina která poskytuje pohled do kráteru a na město. Sedím na svém oblíbeném kopečku, ale jako obvykle ve snu nemám volnou vůli. Nemohu se zvednout a odejít, nebo si alespoň sednout si lépe a „důstojněji“. Jednoduše s rukama v klíně a nohama položenýma do „v“ hledím ke Třem Křížům. Tam poznávám obrys známé tváře v kabátu. Chtěla bych se jí zeptat, co tady dělá, ale nemohu volat, ani se zvednout a běžet za ní. Ale zvyk ze starých snů mě utvrzuje v tm, že není třeba paniky. Každý sen je jenom hra, již musím dohrát do konce a pokud možno se při tom nezhroutit. Už mě to nevzrušuje. Osoba v kabátu s pronikavýma očima takhle na dálku mě nevidí, hraje si s dítětem, její dcerou. Potom se opře o zábradlí a konečně pohlédne mým směrem. A potom se rychle odvrátí a jde pryč za svým manželem. Něco s ním asi prohodí, kdo ví? Já ne…
Potom se na tom místě objevuje další osoba, sotva muž, kterého dobře znám. V přítomnosti vypadá jinak, tohle je vzpomínka na to, když byl ještě mladší a měli jsme k sobě blíže a dále.

Za mnou někdo je. Zase on… Zubatý nůž mi projede zátylkem, chci vykřiknout… Ale chlapec odchází a sen končí…

Fotografie:

Kliknutím zvětšit
Foto z mého místečka, na zapadající slunce v reálný den večer

Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
07. 11. 2009, 20:07


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Počet hlasujících: 5. Čtenáři celkem udělili: 20 bodů. Průměrný počet bodů: 4

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Dnes má svátek Tereza
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

43.05%

Spíše ano
graf

17.75%

Spíše ne
graf

15.29%

V žádném případě
graf

23.91%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3250
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát