Nemívám dobré sny. Nebudím se sice obvykle s výkřikem do polštáře, ani nepláču. I když plakat nedokážu. Už jsem neplakala měsíce. A to je zlé.
Mé sny jsou všechny zvláštní a proto je těžké vybrat zrovna ten nejpodivnější. Obvykle jsou také dost osobní, což snižuje výběr. Bývají podobné: černobílé, plné nožů bez krve, smrti bez výkřiků, často i smíchu bez emocí, ale když je sen „povídací“ je to sen se zaujímavou filozofií. Zdává se mi často o mém záchranném člunu - skautingu, což bývají hezké sny, plné lidí, které miluji a které jsem milovala. Staré časy…
Ovšem bez radosti uvedu příklad zvláštního snu:
Bylo teplé podzimní počasí se světlým listím na zemi. V černobílém hávu se ukazovalo místo mého úniku, kam chodívám o víkendy. Slánská hora, osamělá vyvýšenina která poskytuje pohled do kráteru a na město. Sedím na svém oblíbeném kopečku, ale jako obvykle ve snu nemám volnou vůli. Nemohu se zvednout a odejít, nebo si alespoň sednout si lépe a „důstojněji“. Jednoduše s rukama v klíně a nohama položenýma do „v“ hledím ke Třem Křížům. Tam poznávám obrys známé tváře v kabátu. Chtěla bych se jí zeptat, co tady dělá, ale nemohu volat, ani se zvednout a běžet za ní. Ale zvyk ze starých snů mě utvrzuje v tm, že není třeba paniky. Každý sen je jenom hra, již musím dohrát do konce a pokud možno se při tom nezhroutit. Už mě to nevzrušuje. Osoba v kabátu s pronikavýma očima takhle na dálku mě nevidí, hraje si s dítětem, její dcerou. Potom se opře o zábradlí a konečně pohlédne mým směrem. A potom se rychle odvrátí a jde pryč za svým manželem. Něco s ním asi prohodí, kdo ví? Já ne…
Za mnou někdo je. Zase on… Zubatý nůž mi projede zátylkem, chci vykřiknout… Ale chlapec odchází a sen končí…
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
07. 11. 2009, 20:07
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.05%
Spíše ano
17.75%
Spíše ne
15.29%
V žádném případě
23.91%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01