Klikněte zde
Dobré odpoledne, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je středa 24. dubna 2024 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Dala mi život

Možná je to zvláštní, někdo by řekl až nenormální, ale je to tak. Většina lidí nejspíš bude psát o L. Dicapriovi, Harry Potterovi nebo snad o Angelině Jolie, ale já budu psát o své mamince.

     Obdivuji svoji maminku zato, co všechno dokázala. Stejně jako každý člověk ani ona není bez chyby, ale zaslouží si obdiv nejen můj, to mi věřte.

     Už jako malá holka si pamatuji jak táta chodil domů opilý, házel kolem sebe věcmi a sprostě nadával. Byla jsem z toho dost vynervovaná, ale teprve když jsem dospěla, a máma je s tátou v rozvodovém řízení, mi dochází spoustu věcí, které jsem dřív neviděla. Z mámina vyprávění mě dočista kolikrát mrazilo! Nejhorší období bylo, když jsem slavila osmé  narozeniny a můj děda umíral na rakovinu v nemocnici. Táta odjakživa dědu nesnášel a když viděl, jak se máma trápí, místo toho aby jí pomohl, chodil akorát do hospody. Občas se přišel domů vyspat, najíst, zanadávat si a zase šel. Takhle to šlo asi půl roku, pak byl děda konečně vysvobozen z utrpení a zemřel. Bylo to hrozné utrpení, kde se tenkrát sestřičky nestačily pořádně starat o své pacienty. Dostával studené jídlo, protože ho neměl kdo nakrmit. Měl proleženiny, protože ho neměl kdo otočit, atd…  Na tohle všechno se musela moje máma dívat. Pomáhala, jak se dalo. Z práce místo oběda letěla do nemocnice za dědou a byla tam, jak nejdéle to šlo. Přišla utahaná domů. Doma dvě malé děti, které si potřebují napsat úkoly a chtějí si hrát. V noci přijde domů opilý manžel a nadává jí. Ovšem to nejúžasnější je, že ona nejen tohle všechno dokázala zvládnout ale i dokázala svoje děti uchránit před tím vším. Já si vůbec nepamatuji, že bych měla na tuhle dobu špatné vzpomínky. Ano, vím, že děda byl v nemocnici, ale nevzpomínám si, že by nám táta (mě a bratrovi) ubližoval. Snažila se, abychom nic nevěděli, nic nepoznali a podařilo se jí to.

     Tento zážitek není jediný, který si zaslouží nevýslovný obdiv. Bylo spoustu dní, kdy mě vytáhla z bryndy, uvařila, vyprala, vyžehlila, uklidila, i když neměla náladu a bylo jí do pláče, ale na to se jí nikdo neptal. Bylo spoustu dní, kdy nechala práci prací a běžela domů za námi dětmi, když jsme ji potřebovali. Nikdy jsem od ní neslyšela: „Teď nemám čas!“ Vždycky mi dokázala poradit a usnadnit život, když to bylo v její moci.

     Tímhle textem Ti chci poděkovat maminko! Chci, abys věděla, že to co ostatní berou jako samozřejmost, já to obdivuji, protože vím, že vždycky není život jednoduchý a neprobíhá vždy tak, jak bychom si to představovali. Já osobně budu šťastná, jestli dokážu aspoň půlku toho, cos dokázala Ty. Děkuji!

Fotografie:

Kliknutím zvětšit

Helena Kalašová, OA Slaný, 2. ročník
02. 01. 2010, 14:45


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Počet hlasujících: 5. Čtenáři celkem udělili: 25 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Dnes má svátek Marek
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

43.32%

Spíše ano
graf

17.56%

Spíše ne
graf

15.18%

V žádném případě
graf

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát