Netopýr je, na rozdíl ode mě, rys ostrovid

    Všichni, co nosí dioptrické brýle mi jistě dají za pravdu, že je to někdy pěkná otrava. V dnešní době jsou už pěkné brýle, a náš obličejík zdobí, ale ten otlačený nos a unavené oči trápí mnohé z nás. Moje brýle jsou už pár let staré, modré s poloobroučky. A kolik mám dioptrií si nechám radši pro sebe, jen doplním, že netopýr je proti mně ostrovid. Ne, že bych měla skla jako dno od sodovky, ale tenké taky nejsou.

    Když mě mamka pošle zkontrolovat pizzu v troubě, tak jí ani nemůžu říct jestli je spálená nebo ještě živá. Otevřu troubu a mám zatmění. Mlha... Brýle se mi zapaří a vidim houby. Teda houby na pizze ne, ale houby jako nic. A nebo když je venku zima a já přijdu někam, kde je teplo, zase si musím počkat, až se mi brýle "odfuní". Někdy si připadám jako prochladlé auto, které nutně potřebuje klimatizaci. Perličkou na dortu je déšť. Kapičky mi brýle pokryjí a já vidim...no vidim...velký kulový. A když musím jít v dešti na autobus, tak je to katastrofa, jsem slepá a ani kolikrát nevím, kam nasedám, ještě že se nejdřív musí sdělit řidiči, kam chci jet.

    Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Bylo to o prázdniny před prvákem. Nevím, co nás to tehdy s mamkou napadlo, ale vydaly jsme se do optiky. Dlouho jsem chtěla nové brýle, chtělo to změnu, když už jsem šla na ten gympl. Chtěla jsem vypadat jako inteligent. Ale žádné brýle se mi nelíbily. Jedny měly špatnou barvu, druhé špatný tvar sklíček atd. Jsem moc vybíravá. Já za to přeci nemůžu. Najednou mi padl do oka plakát na kontaktní čočky. Měla bych je vyzkoušet? Ano, jdu do toho. Spontánní rozhodnutí. Ihned jsem se prodavače zeptala, jestli bych je mohla mít. Přeměřil mi oči a řekl, že ano. Nabízel mi hodně druhů a já si nemohla vybrat. Nakonec jsem po jedněch hmátla a bylo to. Dostala jsem jedny ihned na vyzkoušení. Levá čočka, pravá čočka. Trvalo mi asi dvacet minut než jsem si je nasadila. Bylo to něco nového a nebyla jsem zvyklá si něco strčit jen tak do očí.

    Zamrkala jsem a podívala se do zracadla. ,,Ježiš, já vypadám." Byla moje první reakce. V tu chvíli jsem byla šťastná, viděla jsem a velmi ostře. Vylítla jsem z optiky a prohlídla si celé město. ,,Já vidím, co je tam napsáno, i ty nejmenší písmenka." zvolala jsem. 

    Teď už na čočky nedám dopustit. Obě si dokážu nasadit během minutky a i bez zrcátka. Děkuji panu Wichterlu, že kontaktní čočky vynalezl a já už nemám trampoty s brýlemi. Myslím, že za můj velký nález můžu považovat to, že konečně "vidím".

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%