Kliknte zde
Dobré ráno, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je čtvrtek 22. února 2018 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Cestou skrze šedé ticho

Je to dávno, nebo je to pár dní? Vím, že bylo chladné ráno, okolo sedmé a já vyšla ven na ulici z našeho zářivého oranžového vchodu. Cíl mé ranní cesty byl prostý – autobusové nádraží. Batoh na zádech nebyl cítit, byla tu ještě troška napětí z cesty tam daleko… někam. Brzy ale vyprchala.

Přitáhla jsem ten omšelý kabát k tělu, narovnala šálu a vyrazila pryč ze světlých a možná skoro čistých Dolíků. Obloha byla šedá a nízko, skoro katastrofická vize. Kam se poděl ten život našeho drahého městečka? Všude bylo prázdno, ani na vlakové nádraží se nikdo nechystal a ulice byly tiché a liduprázdné.  Kráčela jsem se smíšenými pocity, ale úzkost ze smutné scény se nedostavila. Jenom jsem vdechovala tu neznámou atmosféru. Za parkem se otevírala známá Žižkova ulice. Prázdné paneláky na mě shlížely se svojí oprýskanou sovětskou důstojností, ale už dávno jsem si před nimi nepřipadala malá. Slyšela jsem broukání. V tom tichu..? Tak z dálky…

Ta paní si pobrukovala, když rozvážela vozíček plný letáčků a dopisů. Vkládala je do schránek lidí z panelových domů bez toho, aby se dívala na obálky. Nevím, jestli jsem se zastavila, abych se dívala, co dělá. Ani jsem nepoznala tu melodii, kterou si ta postarší žena v prapodivném, obnošeném oblečení broukala. Ale určitě jsem se usmála. A určitě šla brzy dál.

Zaleskla se někde na kraji ulice v louži, v tom skleněném výklenku. Zaleskla se do ticha… A když jsem potom brouzdala v Praze u metra louži s kamarádkami a smála se, pořád jsem nějakou částí mojí mysli vzpomínala na tu zvláštní cestu.

Co jsem všechno jsem našla na téhle krátké cestě pod zamračeným nebem? Nenašla jsem ani cípek slunce, ani záblesk naděje, nebo trošku toho všedního cenného štěstí. Našla jsem snad to tiché bláznovství, které je všude a schovává se v tichu. Našla jsem novou myšlenku a další pohled na věci, které tíží naše duše. Našla jsem atmosféru, která dýchala na tak velkém prostoru, jako je naše městečko, které, jak vidím, ještě pořád skrývá nějaká tajemství. Našla jsem tiché štěstí z toho šedého polorozpadlého omšelého domova s oprýskanou důstojností. A tu minci, kterou jsem vylovila z kalné vody nosím po kapsách pořád.

Fotografie:

Kliknutím zvětšit
Pohled mého foťáku na Slaný z jejího pahorku nad mým cílem

Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
03. 03. 2010, 19:55


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili: 5 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Dnes má svátek Svatopluk
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

48.16%

Spíše ano
graf

18.40%

Spíše ne
graf

14.20%

V žádném případě
graf

19.24%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 951
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát