Při zemi
Poklekni a nedbej na bláto na kolenou. Zaostři zrak. Všímej si detailů na rozbahněné zemi. Zhluboka nažeň vzduch do plic, potom trošku vzdechni. A teď skloň hlavu ke hledání. A pozor na týlo.
Co vidíš na rozbahněné zemi? Podstatu, to bláto, jemuž nerozumíme. Ale odsuňme na chvilku stranou to, co nechápeme a zaměřme se jinam. A už vidíš vyčnívající barevné sklíčko. Má barvu růžové růže, celé je průzračné a lesklé, jako skleněný diamant. A teď tady je nějaký kousek plevele! Nádhera... život s bílým kvítkem nahoře. S afektem pohoďme kšticí a povrchně pronesme: "Ach, ten vlezlý život! Ach ten vlezlý plevel!"
A pozor, už tohle není správně teplé, blemcavé a tvarné. Už to tuhne. A ty v tom máš kolena. Nemůžeš se na to podívat s nadhledem a pochopením. Zatuhneš v té podstatě, protožes jí nepochopil a nemohl jsi přeci vstát, když ještě nechápeš, jako ostatní! Raději pak budeš přízemní, v tom původním slova smyslu.
Nahoře jsou většinou jenom ti, kteří nechápali. Nechtěli a nebo pochopili špatně.
Zvláštní uvolnění v tom bahně. Žádný tlak u srdce a žaludku naší mysli. Čerstvý, zelený vzduch nad plevelem, potěcha pro oko sklíčkem. Co více si přáti? Víme své...
Hodná, hodná duše, pokračuj v tuhnoucím průzkumu. Teprve popraskané bahno objasní další překvapivé skutečnosti. Co to slyšíš ve větru při zemi? Hudbu... A ti nahoře? Všichni hluší. Jenom dostáváš pohlavek an obnažené týlo. Ale alespoň víš své. A hlavně víš víc, než oni, tam nahoře. Bahno totiž ztuhlo a ty vidíš zblízka detaily zamrzlosti.
Je to zvláštní chvilka vnímání. Trošku cítíš trhnutí v zátyklu z toho pohlavku, ale co ten hřejivý pocit? Znáš podstatu zatuhnutí bahna času...
Fotografie:
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
10. 12. 2009, 16:47
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 1. Čtenáři celkem udělili:
5 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.