Když Sněhurka vyučuje...

Možná se to bude zprvu bude zdát zvláštní, ale přeci jen bývaly doby, kdy jsem mívala více než ráda matematiku. Dnes to bohužel tvrdit nemohu. Nicméně bych vám raději povídala o tom, jak jsem s nadšením počítala příklady. Začalo to už kdysi dávno, když paní učitelka vyprávěla, jak král vybíral daně a musel přičíst každý další penízek a tak přišel na to, že by bylo snazší penízky násobit. S oblibou jsem dumala nad slovními úlohami a vymýšlela jsem různá řešení.

Na druhém stupni nastala změna. Dostali jsme přísnou paní učitelku a příklady jako by se proti mně spikly. Má vzpurná povaha mi nedala a mohli za to všichni, jen já. Marně mi paní učitelka vtloukala do hlavy, že jsem: „Lajdák, lajdák, lajdák!“

Ona zdaleka není tak příšerná, jako se o ní vypráví, jen byla přísnější než většina ostatních.

Také jsem z počátku zápolila s její náročností a snažila se namáhavou práci obcházet. Paní učitelka ovšem vždy byla o krok napřed. Vždycky věděla, kde jsem se na co vykašlala. Nezbývalo mi nic jiného, než se vzdát a začít dělat tak, jak se má… A tak jsem začala. Počítala jsem, číslila a hlídala si své zbytečné, drobné chyby. Vypracovala jsem se na samé jedničky v matice - odshora až dolů.

Matika mě bavila a mohla jsem radit všem kolem mě. Jo, kde jsou ty časy. Dnes náš mírný a tichý pan profesor cosi povídá před tabulí, a i kdyby se snažil sebevíc, nepochopím od něj ani jak se vaří knedlíky. Natož nějaký sinus a cosinus. Co mi nevysvětlí spolužáci, to nevím.

 

Zpět ale k paní učitelce ze základky. Tahle paní rozhodně stojí za zmínku. Na škole učí – no skoro od doby, co škola samotná stojí. To vypovídá i o jejím věku. Navíc je nevysoká, ušatá a hrozivě ukřičená. Nikdy jí mezi deváťáky nebylo vidět, ale slyšet byla přes celou chodbu, aniž by začala křičet. S ničím se nepáře, takováhle paní, vydá ze sebe maximum na každé hodině a stále dokola se rozčiluje nad krácením mnohočlenů : „Jak můžeš krátit krávu se slepicí? Jak můžeš sčítat jablka a propisky? Můžu já sečíst Oslejškovou s Kellerem? No jde to? Nejdeeee!“ ozýval se její “jemný“ hlásek. Posléze jsme byli všichni zase a znova : „Lajdáci, lajdáci, lajdáci! Úplně všichni!“

Měla ale smysl pro různé výlety, akce a školní projekty. Když se tématem našeho projektu stalo divadlo, donesla jsem bez váhání kostýmy a rekvizity. Netrvalo dlouho a dostala jsem báječný nápad. Jistě by té drobné paní slušel kostým Sněhurky! A taky že ano! Nemusela jsem ji přemlouvat dlouho, i přes to, že jsem byla lajdák, mě měla vlastně docela ráda. A tak si to záhy mašírovala po škole v krásných šatičkách a pózovala s otráveným jablkem. Nebála se žádné srandy a možná i proto byla nakonec oblíbenou. Já například na ni vzpomínám skutečně ráda a přeju jí ještě dlouhá léta s takovou vitalitou a energií, Sněhurce.

Dnes má svátek Marek

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024