Boli sme jeden štát.

Bylo mi tak šest. Jeli jsme s rodiči na Slovensko lyžovat. Ubytovali jsme se v jakémsi hotelu a po večeři, když jsme se vraceli na pokoj, jsme si všimli dětského koutku, plného takových těch barevných míčku, skluzavek a podobně. Na chvíli jsem si tam šel hrát.
    Přistoupil ke mně zhruba stejně starý kluk a řekl: "Ako sa voláš?" a já jsem se rozbrečel. Nerozuměl jsem mu. Teď mi to přijde jako samozřejmost, ale tehdy mi to bylo hrozně líto. Do té doby na mě nikdo nepromluvil žádnou cizí řečí, byl jsem zvyklý, že každému rozumím.   Myslel jsem si, že se mě ptá komu volám nebo tak něco. To, že ho zajímá, jak se jmenuju, mě nenapadlo.
    Slovensko nepovažuji za žádnou cizí zemi a Slováky neberu jako cizince. Vždyť je to národ, který k nám má nejblíže. Vždyť jsme spolu žili spoustu let v jednom státě.
    Tím, že jsem se narodil až po rozdělení států, a nezažil jsem Československo, je pro mě slovenština složitější. Naši rodiče a prarodiče to berou jako samozřejmost. Nám to ale tak samozřejmé nepřijde. Ani nemůže. Není to naše vina, že jsme se narodili až v České republice. Ale zdokonalovat svou slovenštinu jakýmkoli způsobem je dobré.
    K čemu se tedy chci dostat - myslím si, že Československá SuperStar je vynikající nápad. Nejen jde o takové menší obnovení bratrství, ale mladí lidé taky konečně slyší slovenštinu. Přiznám se, že v začátcích této soutěže jsem se musel soustředit, abych porozuměl. A teď, kdy na mě slovensky televize mluví každou neděli a pondělí, už mi to tolik nepřijde.
    Som rád, že rozumiem slovenčine a teraz sa mi stáva, že omylom niečo slovenské poviem. A to je dobre.

Dnes má svátek Ctibor

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.28%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.27%

V žádném případě

23.89%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3052