Palanda..Bum!

Ještě když jsme bydleli ve Slaném, měla sem v pokojíčku takovou provizorní postel, tedy spíše matrace. Protože maminka se starala o právě narozeného bratříčka, neměla čas mi chodit číst pohádky před spaním, tak to musel "odsuplovat" tatínek. Jenže u něj mi vadilo, že nedokáže tak intonovat jako maminka, ale tak vždycky sem to nějak přežila. Ale tatínek byl také za celý den unavený z práce a tak vedle té mé posteli ležel u přímotopu a usínal. Usnul většinou dřív než já, ale hlavně ani nedočetl pohádku. To mě vážně dokázalo naštvat, a tak jsem rázným krokem dokráčela až do obýváku, kde byla maminka. Naštvaně jsem dupla a začala si stěžovat: "Mami.. on tam žaše ušnul..! Běž ši pro něj!" Maminka se jen zasmála a šla tatínka vzbudit. Vždycky mi pak pustila kazetu s pohádkami a usínala jsem při nich.

Postupem času jak jsem rostla, jsem konečně dostala svou vysněnou postel - palandu. Jako ta starší jsem musela samozžejmě spát na té hodní posteli. A to, že se ráda rozvaluju je o mě obecně známo, a bylo tam jenom takové malé prkýno jako ochrana před spadnutím. Samozřejmě mi to nepomohlo a já přepadla. Prý rána jako z děla a mamka se tam do pokoje hned běžela podívat jestli se mi nic nestalo. Proč říkám prý? Protože mě to nevzbudilo. Spadla jsem i s polštářem a spokojeně jsem si chrupkala dál. Vydržím hodně..=D

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%