Všechny cesty vedou do...

Je sobotní podzimní ráno. Asi 8 hodin. Právě jdu po ušlapané cestě podél smečenské zámecké zdi. Na okolí je vidět, že podzim se plně ujal své vlády. Pole již připravené na zimní období. Nedaleký les je již velmi ,,děravý´´ a to i přesto, že není listopad, nýbrž konec září.

Výlet který jsem si plánoval měl být takovým důstojným zakončením, pro mě vydařené turistické sezóny. Když jsem vstoupil do lesa, byl jsem opařen světlem, které zde většinou nemá šanci.
,,Protrhaný´´ les pustil do sebe tolik světla, že to zde vypadalo jako kdyby sem někdo nainstaloval pouliční osvětlení. Sluneční paprsky asi také zapříčinily to, že se po dlouhé době mohlo říct,,houby rostou´´.
Jelikoš malý košík je pro mě při výletu již skoro samozřejmostí, neměl jsem problém těch pár Borováků a Klouzků uskladnit.

Ani nevím proč, ale nepokračoval jsem směrem ke Kačici lesem, ale šel jsem po silnici nejdřív do Hradečna.V této malé vesničce si dám obvyklý chleba se salámem a pokračuji dál. Jelikoš jsem nějaké houby již měl, rozhodl jsem se ještě něco posbírat. Vydal jsem se úzkou cestičkou, spíše to byla jen ušlapaná tráva.

Houby jako kdyby se však ztratily. Zahledím se do země, nevěda kam pochoduji a hledám dál. Nic jsem téměř nenašel. Asi po hodině jsem zvedl oči, kterým jsem sám nevěřil. Skrz křoví se míhá značka s nápisem Smečno. Měl jsem chuť sám sobě si nafackovat. Hledání hub mě dovedlo zpátky tam, kde jsem ráno začal. Tento fakt mi přišel tak absurdní až směšný, že ani na facky nepřišlo.

Tento paradox mi utkvěl v paměti jako historka, kdy jsem si to namířil tam odkud jsem šel a zároveň jsem o tom nevěděl.

Možná ještě větší legraci z toho měli ti, kterým jsem tento příběh vyprávěl. Slíbil jsem si, že příště se budu dívat tam kam jdu, ale nebude to nikdy lehké, protože cesty osudy jsou nevyzpytatelné.

Dnes má svátek Marcela

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021