A k tabuli půjde.... No třeba Dvořáková!

Znáte ten pocit....
Přijdete do třídy, kecáte se spolužákama, hihňáte se nad maličkotmi jež vám přinesl pubertální život a škola je to poslední, o co se zajímáte... Z čiré zábavy vás může vyrušit jen to nechutné, odpudivé, nepříjemné, nechtěné a naprosto nezajímavé a neoriginální bzučení toho otravného zařízení, jež láká učitele na hodinu a žákům ničí nervy. Nevím jak vy, ale dokud nepřijde vyučující, nepostaví se před tabuli s rukama složenýma na prsou a se slovy, že on má vlastně času dost, tak ať se v klidu vykecáme, nemá pro mě to bručení školního zvonku význam... Pouze nějaké učitelky jsou u mě vyjímkou a pokud čekám jejich hodinu není nikdo na svém místě rychleji než já...

Mám své prioryty a i škola mezi ně patří. Opravdu můžu s čistým svědomím říci, že jsem svědomitá studentka, snažím se plnit povinnosti, učit se na hodiny a usmívat se na učitele. Občas mi to ale bohužel nevyjde a to je zrovna nejméně vhodný okamžik k tomu, mě vyzkoušet. Bohužel, někteří učitelé, jakoby vycítili, kdy nejsem připravena a využijí tuto prekérní situaci jako ránu pod pás!

Tak to bylo opět ve čtvrtek... Čekal nás dějepis a to jsem většinou hodná jako andílek a nenápadná jako žížala. Dnes tomu bylo dvakrát tak víc... Nestihla jsem se naučit a tak budu spoléhat na to, že takové štěstí aby zaznělo moje jméno mít nebudu...
,, Posaďte se! " zazní zvučně třídou... Poté obvyklé ,, kdo tady dělá docházku ?". Nevím, proč si to ještě nepamatuje, vždyť jediný, kdo se vždycky přihlásí jsem já a tak i teď se miloučce usměju a zvednu ruku. Výborně, to mám za sebou...

,, Dnes si prověřím vaše znalosti, tak prosím zavřete sešity a k tabuli půjde... Jirane, já počkám... k tabuli půjde... No tak třeba Dvořáková, když se nám tam tam pěkně schovává pod tu lavici. "

Třída prupukne v nekontrolovatelný smích a já mám chuť vyběhnout ze třídy a jít se někam vykřičet... Dnes mi ale nezbývá nic jiného, než se zasmát taky, vzít sešit a s hlavou skoněnou si dojít pro pětku z jinak oblíbeného dějáku....
Aby toho mlčení ovšem nebylo málo a já nebyla rudá až za ušima jen tak, pro nic za nic, dusí mě tam alespoň deset minut... Prý abych si to užila. Během mých nejdelších chvil v životě se některé mé spolužačky dusí smíchy, protože já vypouštím ze své chytré pusinky jednu perlu za druhou... Co mi zbývá... Pokud nemůžu oslnit znalostmi, tak alespoň snažit se zaslepit humorem...

,, Dvořáková, Dvořáková, taková vzorná studentka a takhle vybouchnout... Sednout, dostatečná, za ten humor! "

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031