Češi kam se podíváš

Nevím, jestli se vůbec nějaký zážitek dá nazvat nejhumornějším. Pokaždé, když něco vtipného zažijete, si myslíte, že právě tohle bylo to nejhumornější, že jste se tomu nejvíc nasmáli. A zanedlouho se zase zasmějete něčemu jinému, leckdy vtipnějšímu.
    Tato série vtipných situací se mi stala v Británii, se zájezdem od Student-Agency. Byli jsme zrovna v Londýně a měli jsme chvíli na rozchod. Všichni se, jak je zvykem, ukryli do obchodů a já jsem s jednou kamarádkou zamířil do jednoho z těch obchůdků, kde prodávají různé upomínkové předměty. Něco jsme si tam vybrali a já jsem si vyhlídl takovou tu kýčovitou skleněnou kouli, se kterou zatřesete a ono to vypadá, že sněží. Šli jsme ke kase, ale byla tam fronta a tak jsme si povídali. Když jsme se dostali na řadu, tak na nás prodavačka promluvila: „A nechcete na tu kouli krabičku? Máme ji tam vzadu.“ Museli jsme se smát. Zvykli jsme si, že nám nikdo nerozumí a tak jsme s klidem pomlouvali lidi. Nemysleli jsme to zle. Pak jsme si s prodavačkou ještě chvíli povídali, zjistili jsme, že je z Hradce Králové a že je tu přes léto na brigádě.
    Měli jsme ještě chvíli času a tak jsme si zašli do fast-foodu na něco malého, co zažene žízeň a hlad v rozpáleném Londýně. Stoupli jsme si do fronty, která byla mimochodem delší než v předchozím obchodě, a čekali jsme. Najednou kamarádka celkem hlasitě zakřičela: „Pozor! Zprava tě předbíhá nějaká ženská!“ A zmiňovaná ženská se otočila a klidným hlasem nám řekla: „Ale já jsem tu už stála.“ Omluvili jsme se jí a ona to vzala docela v pohodě.
    Dostal jsem se na řadu a začal jsem si obědvávat: „Six chicken nuggets..“, když tu mě přerušil prodavač: „Na mě můžeš česky.“ a zamrkal očima.
    To mi připomíná, že když jsme jeli s rodiči do Kalábrie, tak jsme dlouho nemohli najít hotel. Zajeli jsme do takové uličky a začali hledat v mapě. Všimli jsme si, že vedle nás stojí jakási žena a uspává dítě v kočárku. Neváhali jsme s vydali se za ní. Mamka ze sebe začala složitě tlačit nějaké naučené italské fráze a ta slečna se na nás podívala a prohlásila: „Vy jste Češi?“ a my jsme se začali smát. Ptali jsme se jí, jestli na to vypadáme, ale ona řekla, že si všimla značky CZ na autě.
    To je jeden ze zážitků, kdy jsem se smál. Ale takových je spousty a spousty.

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024