O stavitelských schopnostech mužů dá se polemizovat...

Léto - tak libě znějící slovo, obzvláště pak v tomto počasí. Hned je mi teplo, vidím stany, hučící řeku… A když si tak navozuji příjemné letní myšlenky, vzpomínám si na nejednu veselou příhodu. Tu naši posledních vám teď budu vyprávět.

 

Už několik let jezdíme na Berounku. Jako se škvrňaty s námi jezdili rodiče, dnes už jezdíme jen velká banda přátel. Sjíždění řek není nic pro nás, ale vystačíme si s příjemným posezením, trochou sluníčka a dobrou náladou. Loňský výlet se ovšem obzvláště vydařil. Už při vybalování stanů jsme se nasmáli.

 

Kluci vytáhli nový stan, který mezi všemi ostatními vynikal, kdežto nás zbylých pět dvojic vybalilo staré stany. Museli jsme se smát, protože ošoupané celty pamatovaly snad ještě krále Klacka . Na toto téma se rozpoutala ohnivá debata.

„No jo, když si vezmete, že naši z něj měli takovou radost a my se mu dnes smějeme!“

„ To je pravda, sehnat tehdy stan bylo umění. Pak se není čemu divit, že máme pět identických příbytků.“

V tu chvíli se začali kluci zákeřně smát. Jejich novotou zářící krasavec sice ještě nestál, ale budil pozornost i u ostatních kolemjdoucích.

„Vy se pánové moc nesmějte, ještě vám to ani nestojí!“

„Jo, koukejte máknout, ať si ten váš zázrak prohlédneme v plné kráse.“

Zmoženi výstavbou historických stanů jsme se vydali do nebližší hospůdky na něco dobrého.

A chlapci nepřicházeli… A stále nepřicházeli… A když ani po třech hodinách nepřišli, vyrazili jsme ve dvou jakožto průzkumnice.  Nešlo se ovšem udržet v utajení, když jsme už z dálky slyšely: „ Do háje! Kdo si to vymyslel? S áčkem už bychom byli na pivě! Ale to né, my musíme machrovat se super moderním stanem ani nevím za kolik, ve kterém se ovšem nedá spát, anžto a poněvadž je naprosto nesestavitelný.“

„Přestaň mě rozčilovat! Kdybys tolik nekecal a stavěl, už sedíš dávno v hospodě.“

Smáli jsme se dost hlasitě, ale kluci byli tak zabraní do svého nepostaveného stanu, že je ani nenapadlo se otočit.

„Aaaaau! Můj prst!“ kvílel záhy Honza.

„Co řveš, pitomče,?“

„Asi jsem místo kolíku zatloukl svůj ukazováček!“

„Hele tohle nemá cenu… k někomu se vetřeme, slíbíme, že budeme hodní a hotovo. Já tady nehodlam strávit mládí!“

„Blázníš? Víš jak se nám vysmějou?“

„Jen nekecej a pojď, tady to sbal a věci si hodíme támhle k holkám.“

 

S touto perličkou jsme pospíchaly zpátky, abychom stihly ostatní informovat dříve, než se  páni umělci dostaví.

Dlouho do noci jsme se jim tam smáli. Okolo jedné ranní jsme se s Týnou společensky unaveny po pár malých pivech odebraly do stanu.

Když nás cestou provázely kapky deště, napadlo nás, že jsme až příliš blízko u vody a bude-li pršet, ráno plavem. Bez váhání jsme stan poponesly o pěkný kus dál. Přesun nám patřičně přeházel věci a tak jsme ani nic nehledaly, zavřely jsme oči a spaly.

 

Brzy ráno nás vzbudil rozpačitý řev holek.

„Kluci nám schovali stan! Nahlásili, že se k nám nastěhují, ale o přemístění stanu řeč nebyla! Héj, vy stavitelé, koukejte vylézt, žádný spaní, navalte nám náš stan.“

Holky, které z hospody přivedlo až denní světlo se rozkřikovaly po okolí. Převalila jsem se na druhý bok a chtěla spát dál. Týnu ale zvědavost vystrčila ze stanu. Se smíchem mě začala budit:

„Kačí, Kačí vstávej… Vidíš tady někde naše spacáky?“

„A v čem asi spím,“ kníknu rozespale.

„No, to není tak úplně tvůj spacák…“

„Tak spím ve tvym, vadí?“

„To není ani můj spacák…“

Pomalu se probírám k rozumnému myšlení a všechno mi dochází… To nebyli kluci, kdo se navrtal Martině s Janou do stanu…

 

„Nekecej!“ vykřikuje Týnka. „Holky stavěji ten stan Honzy… A už stojí!“

„Pání, no to se mi snad zdá.“

 

To už byli venku všichni. Pánové vesele vylézali z našeho stanu a chtěli se obhájit. Nestačili ovšem vydat ani hlásku a jen užasle zírali na svůj monstrózní, černo-oranžový stan, který kraloval celému kempu.

Teď se teprve museli stydět. Dovedete si jistě představit, že jsme se jim smáli ještě dlouho po prázdninách. Na fakt, že my jsme vlastně tak trochu ukradly stan holek, si nikdo druhý den ani nevzpomněl.

Dnes má svátek Jaroslav

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.29%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.95%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3031