Teta dostala adresu švadleny. Věděla, že si musí koupit tmavou látku, která zeštíhluje. Hned, jak látku koupila, vyrazila ke švadleně. Ta jí vzala míry a domluvila se s tetou na termínu, kdy si pro šaty přijde.
Když měly být šaty hotové, měla teta zrovna hodně práce, a tak se se švadlenou po telefonu domluvila na jiném termínu. A protože práce měla moc, tak termín znovu a znovu odkládaly. Tak plynuly dny a měsíce. Někdy po půl roce si teta vzala jeden den volna, řekla si, že jsou šaty už určitě hotové a vypravila se za švadlenou.
Když u švadleny zazvonila, neotevřela ona, ale nějaký smutný pán. Teta mu řekla, že si přišla pro hotové šaty. Pán se jí představil jako manžel švadleny a řekl jí: „Ale žena před měsícem umřela.“ Teta mu tedy popřála upřímnou soustrast a zeptala se, jestli by jí ty šaty nemohl dát on.
Pán však nevěděl, jaké šaty teta chce, a tak ji zavedl do místnosti, kde jeho manželka šaty šila. Byly tam různé šaty, některé ještě nedošité. Ale teta nikde ty své neviděla. Pán se jí proto po chvilce hledání zeptal, jaké šaty to měly být. A když mu je teta popsala, zhrozil se a začal se tetě moc omlouvat: „Moc mě to mrzí, ale zrovna tyhle jsme oblékli nebožce do rakve.“
Dříve, než ji stačil nabídnout jiné šaty nebo peníze jako náhradu, teta utekla. Možná byla pověrčivá, možná zděšená. Určitě to ale bylo jedno z největších překvapení, které ji život přichystal, i když se tomu dnes již směje. A s ní každý, komu to vypráví.
Anezka Chroustova, Gymnázium Slaný, 7. ročník
30. 12. 2009, 09:34
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.17%
Spíše ano
17.76%
Spíše ne
15.32%
V žádném případě
23.76%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01