Do NDR za nákupy

No to jim to letos trvalo! Vánoce přede dveřmi a termín zájezdu za nákupy do NDR pořádaný ROH stále nebyl na nástěnce.

 

Hlavně abych sehnala nějaké marky navíc, za těch pár, co si můžeme vyměnit, nic moc nenakoupím. Povedlo se, marky mám pečlivě poschovávané a dlouhý seznam naučený nazpaměť. To by mi tak chybělo, aby u mě celníci našli seznam nákupu. Pak už bych prohlídce neunikla a marky by byly pryč.

 

V pět hodin ráno odjíždí náš autobus směr Drážďany. Prohlížím si své spolucestující a tipuji,  koho si asi celníci vyberou. To bychom museli mít velké štěstí, aby nás nechali projet bez hodinového zdržení.

 

„Vážení kdo nemá vyplněné celní prohlášení ať zvedne ruku.“ Pečlivě vypisuji do malých políček co vše si vyvážím. Hodinky značky Prim dámské, dva zlaté prstýnky, náušnice. Fotoaparát, či jiné cennosti jinde neuvedené,  proškrtnu.

 

Na hranicích to nevypadá nejhůř, před námi je asi pět autobusů. To by nemuselo být na dlouho.

 

V autobusu zavládne téměř hrobové ticho, když řidič otvírá dveře a pouští dvojici celníků dovnitř. Odvracíme pohledy, hlavně se nechovat provokativně, nebo koukat moc drze.

Podívám se přes uličku a je mi jasné, že bez prohlídky se to neobejde. Mladík sedící na sedačce vedle je nepřirozeně bílý, no, spíše trochu do zelena.

 

Celník se zastavuje právě u něho. „Tak co mladý muži, máte vše zapsané v celním prohlášení?“ Nesmělé souhlasné pípnutí je mu odpovědí. „ Marky navíc nemáte?“

Opět se ozve jen pípnutí popírající peníze. „No tak to vám jistě nebude vadit, že půjdete na chvilku s námi.Vezměte si všechny svoje věci a pojďte.“ Mladík se zvedá a odchází s celníkem.

 

My ostatní si evidentně oddychneme, celníci našli obětního beránka a tak nám snad dají pokoj. Asi po půl hodině se mladík vrací a nám všem je jasné, že ten už si toho mnoho nekoupí, protože nebude mít za co.

 

První polovina nerváku je za námi.Horší to bude až pojedeme nazpět.

 

A je to tady. Obtěžkáni nákupy, zejména kojeneckými věcmi, botami, salámy, taky kuchyňským vybavením a luxusními košilemi, hledáme vhodná místečka v autobuse, kam to zakázané zboží poschovávat.

 

Před námi je už jen jeden autobus, nervozita opět stoupá.

V tom vidíme, jak všichni cestující vystupují z autobusu před námi a celníci přivážejí pojízdné stolky. No nazdar! Stolky se plní podobnými věcmi, jako máme my. Celníci vynášejí další boty a balíčky i z autobusu. Mám pocit, že asi omdlím. Vyměnila jsem si celou výplatu 1.600,00 Kč a už vidím, jak peníze přeměněné na dárky k Vánocům zmizí v nenávratnu.

 

Konečně mohou cestující nastoupit a autobus odjíždí.

 

Opět se otvírají dveře. „ Kluci dělejte, je střídání, jde se domů.“ To jsou ta nejkrásnější slova, která v tu chvíli mohu slyšet. Celník jen nakoukne a pro pořádek se zeptá, zda nepřevážíme nic zakázaného. Samozřejmě, že nikdo nic nemá.

Zhluboka si oddechneme a teprve teď máme opravdovou  radost z našich  nákupů.

 

 

Vyprávění mamky je zkrátka poutavé. Nákupy kolem roku 1980 opravdu probíhaly dost podobně – děsivá myšlenka… Když pak odněkud slýcháme, že za komunismu bylo lépe, myslím, že je to dost sporné.

 

No nic, moji milí, jedu zahnat tuto odstrašující myšlenku nějakými pořádnými nákupy, návštěvou kina a patřičným kusem salámu!  A hlavně, hlavně bez stresu, nervů a pocitu viny!

Dnes má svátek Zikmund

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.25%

Spíše ano

17.57%

Spíše ne

15.28%

V žádném případě

23.90%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3050