Kliknte zde
Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je úterý 7. prosince 2021 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

Za železnou oponou se skrývá... doba, doba zlá

Prázdná a tichá pražská ulička byla osvětlována jenom jedním starým modelem lampy, snad ještě z doby Křižíka. Její matné žluté světlo dopadalo na mokré tmavé dlaždice, mezi jejichž spárami něco číhalo. Špína? Tma? Kdo ví…

Totalitní režim… Bolševici… Perzekuce… Muklové… KSČ… Sovětský svaz… Rudá barva… Komunisté… Komunisté… A jasné zvonění klíčů zšeřelým náměstím… To byla doba totality. Doba přetvářky, neupřímnosti, zla pro ty, kteří s tím nesouhlasili. Všichni známe tu historii. Samozřejmě, co je to proti fašismu a desítkám miliónů mrtvých?

Jak to vlastně v těch dějinách českého národa šlo za sebou? Špatná doba vlády králů, lepší vláda Karla IV… Zlá a dlouhá vláda Habsburků, potom dva lepší z nich. Pak zase ti horší – Rakousko Uhersko. Potom v mnoha ohledech krásná první republika. Potom fašismus – ten nejkratší a nejhorší díl. Dny osvobození, poté téměř padesát let za železnou oponou a pak zase světlo.

Uličkou kráčí zdánlivě do prázdna muž s velkým batohem na zádech a otázkami tmy se nezabývá. Kolik tajných věcí v tom batohu má? Vše musí jít podle plánu. „Svázáku, dostaneš se do Jugoslávie, máš důvěru strany!“ pomyslel si sarkasticky omílaná slova. „Kdyby tak věděli, na co se v Jugoslávii u hranic chystám.“

Ta doba byla zlá. Dost zlá. Žít v ní ale musela být posilující zkušenost. Asi hlavně na začátku. Většina to přežila a zažívala i mnoho dní radosti, ne jenom strachu z STB. Kolik lidí nemělo raději ani vevnitř žádný názor? Kolik lidí muselo mít vztek, že jej nikdy nesmí vyslovit?

Jenom deset kilometrů do Itálie po pobřeží. Běh, skrývání se. A potom opojná volnost. Tak to bude muset být. Pohodil si ruksak na zádech a podíval se temné noci. Risk je zisk…

Nechtěla bych v té době žít. I kdybych nepatřila k Muklům a jejich blízkým, tak je to ta svázanost, co mě na tomto režimu tak děsí. Naprostá příšernost nesmět, anebo ani nemít svůj vlastní názor! Žít nespokojeně ve lži, nemít rozhled, ani jistotu zítřka (i když v naší době se to v tomhle zase tak tolik nezměnilo).  To je příšerná hrůza! Jsem skoro ráda za tu nedokonalou a trapnou dobu dnešní.

Vlny narážely na kamenné pobřeží, které lemovaly temné chaluhy. Jaký protiklad proti místu v Praze, kde začínal. Až na tu noc… Jenom jít, jít, nevnímat táhu na zádech a hlavně na prsou v hrudi. Vědět, že není jiná možnost, nežli pěkně rychle jít. Že není cesta zpět. „Sbohem, mí milovaní.“

A když pomyslím na ty perzekuované. Na ty ohavnosti, které byly prováděny stejně hrozně mužům i ženám.. Kdekdo říká, že to nebylo tak hrozné, ale mě doba čtyřicet osm, až osmdesát devět přijde jednoduše a hluboce děsivá…

„Vítej na svobodě,“ blahopřál si tiše svazák a rychle vyrazil směrem k nejbližšímu městu na obzoru.

Fotografie:

Kliknutím zvětšit
Srp a kladivo...

Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
13. 11. 2009, 15:03


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Počet hlasujících: 4. Čtenáři celkem udělili: 20 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Dnes má svátek Ambrož
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

44.73%

Spíše ano
graf

17.43%

Spíše ne
graf

14.34%

V žádném případě
graf

23.50%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 2238
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát