Herna naproti hračkářství je smutnou slánskou realitou

Nezastírám, že se mi příčí zaplevelení naší krásné země hernami a kasiny. Bohužel se podobně zapleveluje i virtuální prostor. Onehda jsem si hledala výsledky klání v atletice a vedle článku jsem bohužel musela snášet svítící  panel s nabídkou sázkové kanceláře, která mě nezajímá a s jejímž způsobem prezentace nesouhlasím. U sportovních textů na internetu je prý tento jev normální. Buď se dozvíte o „pokerové lize“, případně vám blikne nabídka typu – vsaďte si na fotbal bez poplatků.

Pořád mi ale uniká, jak to souvisí s bohulibou fyzickou aktivitou. Samozřejmě vrcholový sport se pohybuje spíše v oblasti businessu, nicméně ještě se najde dost nadšenců, kteří se tělesnému cvičení věnují ze záliby. Potřebují k tomu opravdu barevné pruhy kasín a sázek? Netuším.

Nedávno jsem navštívila bazén v Berouně. Ve svém názvu nese sázkařský podnik. Bez jeho přispění by areál asi nefungoval. Přesto mě opravdu překvapilo, když jsem opouštěla vnitřní prostory, že se loučí s návštěvníky zrcadlem a nadpisem - právě se díváte na budoucího milionáře. Možná si toho lidé nevšímají, ale mně osobně to udeřilo přímo do očí, protože bazén vyhledávají děti. A těm nikdo nevysvětlí rizika sázení, či pobytu u rulety. Ti se jen v duchu současného materialismu dozví, že když se dají na dráhu hazardu, potká je neskonalé štěstí v podobě velkého finančního obnosu. Protože kdo nemá hodně peněz, jako by dnes ani nežil. A příležitostí se nabízí mnoho. Téměř v každé obci stojí okénko, kam se lze uchýlit se sázecím tiketem a to nemluvím o blikajících automatech a dalších technických vymoženostech trčících v leckteré hospodě.

Škoda, že rovněž nikdo dětem, a dokonce ani dospělým, neobjasní, že kdyby skutečně všichni inkasovali miliardy, mohli by provozovatelé těchto atrakcí, lidově řečeno, zabalit krám. Hazard však odjakživa funguje naprosto opačně. Zbohatnout musí majitelé a ne chudáci, jež vhodí ve slepé naději do mašinky hrst mincí.

Ano, dospělí lidé se musí chovat zodpovědně. Jenomže musí rovněž znát rizika závislosti. Navíc představitelé mnohých měst svým rozhodnutím určitě nechrání nezletilé občany, jejichž správný  vývoj  by je měl zajímat. Přičemž se  kupodivu rádi před volbami tváří jako „strýčci dobráčci“.

Docela by mě zajímalo, koho budou volit obyvatelé Slaného, v jehož blízkosti bydlím. Já bych asi tápala. Protože včerejší procházka centrem mě doslova šokovala. Ne že by do soboty ve Slaném neexistoval dostatek hazardních podniků, v tom  nemohu místní poměry pomlouvat, ale novotou svítící kasino přímo naproti dětskému textilu a hračkářství mě opravdu vyrazilo dech. Hned vedle hračkárny navíc sídlí cukrárna, jejíž zahrádku navštěvují  především maminky s předškoláky.

Mám si to vyložit jako výchovu  k hazardu už od dětství? Nebo si páni radní představují, že taťka si odskočí do herny, zatímco mamka se vyřádí u zmrzliny a potomek u hraček? To má být jejich představa o spokojené rodině?

V naší zemi, a tedy nejen ve Slaném, se musí pohled na hazard změnit. Společnost jej musí přestat tolerovat v té míře, v jaké se nyní rozpíná. Proč musí zdobit historická náměstí, či místa, kudy projde spousta lidí a především pak žáků či studentů? Špína vždycky patřila na periférii, tak proč  ji vynášíme na světlo coby vzácný klenot? Nehledě na následnou kriminalitu a další negativní souvislosti. Zjistili si  někdy radní ve Slaném, kolik stojí léčba gamblera?

Inu možná by stačilo, kdyby náklady na léčbu šly za obcí, v němž se nachází gamblerovo trvalé bydliště. Potom by se možná ti osvícenější  zamysleli, jestli se městské pokladně tento „kšeft“ vyplatí.

Nepodléhejme iluzi o pár gamblerech krčících se na okraji společnosti. Jejich počet neubývá, naopak roste. Jsou jich tisíce a možná se dočkáme i vyšších čísel. Dokud nedostaneme rozum. A nevyměníme blikající špeluňky za krámky s vonícím pečivem a zeleninou.

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%