Klikněte zde
Dobrý den, vítáme Vás na našem zpravodajském serveru.
Dnes je pondělí 17. června 2024 Přesný čas: 00:00:00
Z okolí Slánska

O toulkách

Kryštof byl neposedné děťátko. Tatínek z něho býval nešťastný, že je to zlobivé dítě, maminka se však jen usmívala.

„Vyroste, možná rozum dostane. V hezkém světě žije,“ říkávala, když ho chytala jako malého. To zrovna padal z prádelníku. Tatínek jenom kroutil hlavou a rozložil noviny.

„Co kdyby si chodil hrát ke Kratochvílům?“ nadhodil. „Mají holčičku, třeba ho holka zkrotí.“ Kryštůfek jenom zvedl hlavu a zadíval se na otce zamyšlenýma očima.

„Proč jsou holčičky hodnější?“ A otec neznal odpověď. A maminka si jenom povzdechla. Měla syna ráda, ale tatínek měl o pohlaví prostě jiné představy. Ale souhlasila. K tatínkovu zklamání tento nápad přespříliš neprospěl. Kryštůfek se s Lucinkou, v níž našel spřízněnou duši proháněl po schodech o sto šest.

Jednoho dne, to bylo moc slunečno a krásně, si Kryštof s Lucinkou řekli, že svět za domovními dveřmi přeci nekončí jenom dvorem. A že by bylo velice zajímavé tenhle svět prozkoumat bez doprovodu rodičů. I utekli oba do ulic Prahy.

Maminka i tatínek obou dětí byli moc nešťastní a začali své děti hledat. Ty ovšem vesele proběhli přes Vinohrady až daleko, daleko k Vltavě.

Hned za prvním rohem, kam děti opatrně došli čekalo překvapení v podobě velkého psa. Obě děti se lekli, ale zatoulaný rafan se oběma snažil jenom oblíznout obličej. Nač nepřibrat dalšího společníka. Kryštof tvrdil, že v jedné knížce pes zachránil páníčka před spadnutím do vody, a že tedy pes je velice užitečné stvoření. I vesele pokračovali dál.

Tu na nároží narazili na pána v uniformě. Ten si jenom k očím přiložil jakýsi obrázek, potom se usmál a vykročil k dětem. Snad instinkty promluvily, že děti honem vzaly nohy na ramena. Rafan, jak své psisko nazvali, se panu četníkovi skvěle zapletl mezi nohy a proto měl Kryštof s Lucinkou únikovou cestu volnou.

„Mám hlad,“ postěžovala si po nějaké době Lucinka a posadila se na obrubník před pekařstvím. „A bolí mě nožičky.“ Kryštof po chvíli chtě, nechtě souhlasil. Ale vymyslel revoluční plán. Což nejsou děti? A malé děti?

„Maminka říkala, že jak jsem malý, dostanu se všude,“ prohlásil a vplížil se do pekařství. Za chvíli byl venku s dvěma velkými koblihami, ovšem pelášil pryč jako o život, když za ním vyběhl rozezlený pán s rukama od mouky. A Lucinka ho rychle následovala.

Seděli nad Vltavou, dívali se na vodu a jedli koblihy. Den pomalu končil.

„Šel bych domů,“ prohlásil Kryštof.

„Je mi zima,“ souhlasila Lucka a upravila si nyní již zašpiněnou sukni. Potom se oba začali hrozně moc smát. Ale neptejte se – vy nepochopíte, nikdy nepochopíte, čemu se ty dvě malé děti smály.

Maminka s tatínkem je našli brzy.

Za několik hodin již usínali každý ve své postýlce, oblečený do čistého pyžamka a napojený teplým čajem. A spalo se jim krásně.

Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
14. 01. 2010, 17:02


Hodnocení článku:


5 b. = skvělý  3 b. = dobrý  2 b. = ujde  1 b. = nic moc  0 b. = děsný

Počet hlasujících: 3. Čtenáři celkem udělili: 15 bodů. Průměrný počet bodů: 5

Komentáře:

Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.

Dnes má svátek Milan
 
NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano
graf

43.12%

Spíše ano
graf

17.72%

Spíše ne
graf

15.27%

V žádném případě
graf

23.89%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3098
+-
 
Zprávičky

Založení houbařského spolku

12. 10. 2017, 12:10

Betlémské světlo

12. 10. 2017, 12:08

Tak přece demolice nebude!

12. 10. 2017, 12:01

OtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaOtevřítOtevřítOtevřítReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklamaReklama
© Jiří Červenka - Gelton   |   Použití materiálů jen se souhlasem provozovatele a majitele webu.   |   Webdesing: Jakub Charvát