Královská dcera

Žila byla smutná dívka,
netušila, co ji osud chystá,
myslela si, že jí dohořívá svíčka,
že opustí svět, že nás tu nechá.

Odmítala pomoc,
nechtěla jíst ani pít,
neměla žádnou nemoc,
chtěla si život vzít.

Deník si psávala,
čekala na svého prince,
nepřišel,
padla špatná strana mince.

Když seděla v pokoji u zrcadla,
otevřely se náhle dveře.

Leknutím skoro nedýchala,

kdo to k ní bez klepaní leze?

Služka zašeptala smutnou zprávu,
dívka začala plakat,
její láska je prý kratší o hlavu,
jak si to má vysvětlit, jak to má chápat?

Šíleně ho miluje,
v srdci ho nosí,
proč od ní naděje,
odejít musí?

Pro lásku by zemřela,
neví co si počít,
ráno ho přece objímala,
kdo spáchal ten strašlivý zločin?

,,Nevěřím Vám, že je mrtev, nevěřím!”,
slyší se říkat,
rozeběhla se ke dveřím,
nepřestávala vzlykat.

Otočila klíčem, vzala za kliku,
zahlédla jeho stín,
venku byla v okamžiku.

Rozbušilo se jí srdce,
měl na sobě starce šat,
uprchl smrti, bude s ním žít,
nechce sama býti zas.

Uprchla s ním z království,
miluje ho čím dál víc,

jí den ode dne závidím.

Je štastná a bude navždy,
jaké štěstí, že omyl se stal z vraždy.

Masarykovo náměstí

15.27%

Komenského náměstí

16.03%

Autobusové nádraží

15.27%

Pražská

22.90%

Šultysova

10.69%

Lesopark Háje

19.85%