Bublové z potrubní říše

Je mi úplně jasné, že každý z vás zná čerty, vodníky, anděly i hloupé Jendy, ale věřím, že o mých strašidlech jste ještě neslyšeli. Říkám jim bublové. To nejsou jen tak ledajací pidižvíci.

Jedni jsou hodní a druzí ne. Zajímá vás, jak jen je tohle možné? Prozradím vám, jak to všechno bylo. Pod dvanáctero studnami a třináctero vrty u sedmadevadesátého potrubí se před mnoha a mnoha lety usadil mocný bubla, Vilemín první. Ten hlídal hladiny a vodní přívody spravedlivě. Podle všech pravidel bublovských, jejichž spleť je nevídaná a o níž si povíme jindy, si vzal krásnou bublajdu Karamelu. Vilemín a Karamela se měli tuze rádi, bublové na kilometry potrubí si o jejich lásce povídali.

 

Z čisté bublovské lásky, jak se patří, také vzešli dva bubláčí prckové. Starší Alois a mladší Ignác. Vilemín učil potomky všemu nezbytnému. Museli umět nahlédnout do každého potrubí, všechny studny zajistit a hladinu udržovat, stejně jako ucpané výlevky nenápadně opravovat. Maminka je pak vedla ke slušnému chování, zdravit a děkovat je učila, zkrátka co se sluší a patří. Alois pořád za tatínkem běhal, neplechu dělal a maminku ne a ne poslechnout. To Ignác vzorně zdravil, poslouchal, děkoval a nebohým bublům z vyššího potrubí pomáhal. Abyste rozuměli, tady totiž platí, že čím blíže je bubla lidskému obydlí, tím horší má v bublovské společnosti postavení.

 

Pak ale přišla strašlivá událost, která celou podzemní sítí otřásla. Vilemín na suchu uvázl a lidmi se chytit nechal. Ti s ním zle naložili a Karamelka steskem po svém milém brzy zahynula.

 

V celé potrubní síti tedy zbyli dva bratři, od kterých bublovská populace očekávala vládu stejně zodpovědnou, jako od jejich rodičů. Dle všelikých pravidel měl panovat Ignác. Ten se ale pramálo o bubly staral. Zajímal se jen o sebe, vybíral si z nejrůznějších slečen ženu a kolikrát se ani domů nevrátil. Mezitím mladší Alois pomáhal potřebným a spravoval potrubní království.

Když se takhle jednou vrátil Ignác neočekáván domů, viděl, že jeho mladší bratr panuje, ačkoliv nerad a bez koruny, a do bleda se rozezlil. Začal vodní víry rozmetat a schylovalo se k velkému boji. I přes Aloisovu dobrou povahu se nakonec spustily víry z obou stran. Dlouho se bratři škorpili, Ignác dal do boje veškerou svou sílu a říká se, že to byla největší bratrská válka za celá století v bublovské říši.

Nebralo to konce. Oba již byli vyčerpáni a nedoufali v rozumnější řešení… Ale právě ve chvíli, kdy jim boj připadal nejvyrovnanější, se jako blesk z čistého nebe zjevila Gertruda. Babička Gertruda. Jediná přímá příbuzná obou bublů. Nemohla se dívat, jak dva nástupci válčí o to, co ona a její syn tak pracně vybudovali.

„Tak dost, moji milí!“ ozvala se rázně, jako když hrom zaburácí a oba bratři ustali.

„Nepřeji si, aby o království byly sváděny takové boje. Rozhodnu tedy já, kdo usedne na trůn. Přeji si, aby se vládcem naší říše stal Alois bez ohledu na to, že je mladší. On je hoden titulu krále.“

Jen  co dořekla svůj ortel, zmizela jako pára nad hrncem. Zlosti plný Ignác neřekl ani slovo. Sebral se a odešel. Až po dlouhé době se do bublovského království dostala zpráva o tom, že se Ignác usadil na severní straně, kde vyvěsil černé prapory a svolal všechny nespokojené obyvatele potrubní sítě.

 

Svět bublů byl tedy záhy rozdělen na dvě části. Na část dobrou a na tu zlou. A tak dnes bublové pod vedením Ignáce škodí, ucpávají výlevky, špiní studny a kalí vodu. Alois se svým lidem pak opravuje činy těchto mizerů. Kdybyste tedy potkali někdy nějakého bublu, pozor! Nikdy nevíte, zda je hodný, nebo zlý…

Dnes má svátek Alexandra

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021