Karkůlčiny útrapy

     V jedné zapadlé vesničce bydlela maminka s tatínkem. Měli dvě krásné holčičky. Jednu oblékaly do modrých šatiček, té říkali Pomněnka a druhá holčička nosila zase jen červené šatičky a ta se jmenovala Růžička. Ve vedlejší vesnici bydlela jejich nejlepší kamarádka Červená Karkůlka s maminkou. Každý den si spolu hrály, ale jednoho dne říká maminka Červené Karkůlce: „Babička bude mít zítra narozeniny, musíš jí jít za nás popřát a doneseš jí láhev rumu a perníček.“  Karkůlka si nasadila červený čepeček a šla. Měla před sebou dlouho a únavnou cestu. Šla a šla, až došla na rozcestí. Přemýšlela kudy se vydá. Jedna cesta vedla městem, kde řádili loupežníci a banditi, a ta druhá byla hlubokým, tmavým lesem, kde číhali hladoví vlci a všelijaká nebezpečná zvěř. Proto si raději vybrala první možnost. Sebevědomě si vykračovala. Najednou zpoza rohu vyskočil Alibaba a jeho 40 loupežníků! „Copak to neseš v tom košíčku děvenko?“ zeptal se mlsně jeden z loupežníků. „Nesu jen dárek babičce k narozeninám,“ odpověděla Karkůlka, „žádné peníze nemám.“ „Tak nám dej aspoň ten košíček!“ nenechali se zmást loupežníci. Ale Karkůlka si trvala na svém: „Nic vám nedám!“ Loupežníci samozřejmě nevěděli, že Karkůlka není jen roztomilá dívenka! Naše Červená Karkůlka je totiž nastrčený agent z protidrogového oddělení, a proto se jí dostávalo různých kurzů karate, kick – boxu, kung – fu, atp… Inu, nechtějte vědět, jak chudáci loupežníci dopadli.

     Karkůlka šla dál, až dorazila do lesa. Věděla, že tento les patří Robinu Hoodovi a jeho zbojníkům, ale nebála se. Vykračovala si, občas se zastavila, nasvačila se a šla dál, ale při jedné takové svačině k ní přiskočil sám Robin Hood se svojí přítelkyní Marianou. Červená Karkůlka věděla, že se s ním v tomhle lese nemine. Toužila se s ním potkat. Ovšem velice ji překvapilo, že za tu krátkou dobou, co se neviděli si našel přítelkyni. Stejně tak ji ale ohromila jeho nevídaná krása. Vzpomněla si na chvíle, co spolu prožili a znovu ožila její láska. Nedokázala snést pohled na jejich propletené ruce a vyzvala Marianu na souboj. Ta samozřejmě výzvu přijala. Boj byl krutý a vyrovnaný. Nejspíš by tam bojovali ještě teď, kdyby je Robin nezastavil. Jak Karkůlka viděla, že u Robina Hooda nemá šanci, vzdala se. Popadla košíček a utíkala lesem jako zběsilá. Běžela, pádila, utíkala, co jí nohy stačily. Zastavila se teprve, až když vyběhla z lesa. Vlásky měla urousané a do očí se jí hrnuly slzy. Plakal a plakala. Na babičku si ani nevzpomněla. Měla v hlavně pouze Robina Hooda.

     Po nekonečně dlouhém pláči podlehla zoufalství. Otevřela si láhev rumu a kombinovala to s perníkem. Karkůlka věděla, že nedělá dobře, ale nemohla si pomoct. Když omamné látky začaly působit, vyrazila znovu za babičkou. S podivem k babičce trefila a dala se do řeči s myslivce, který byl u babičky na návštěvě. Myslivec okamžitě poznal, že s Karkůlkou něco je. Nelítostně ji chytil za paži a odvlekl na protialkoholické léčení k Jezinkám. Dlouho, dlouho trvalo než se Karkůlka u Jezinek zotavila. Jezinky byly dámy v letech a po dlouholeté spolupráci s FBI, rozhodly, že Karkůlku z práce vyhodí.

    Červená Karkůlka z toho byla velice smutná, ale teď už věděla, že žádný smutek se nesmí utápět v alkoholu ani v ničem podobném. Musí se řešit jinak.

Dnes má svátek Alexandra

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021