CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVI DUŠE

4. března 2010

Drahá Kristýnko,

ani nevíš, jak se mi zde stýská, chybí mi Tvé dotyky, Tvá ústa, Tvé krásné oči, Tvůj humor, ale hlavně Tvá láska, chybíš mi prostě celá. A o to víc mě mrzí, že jsem tak dlouho nenapsal, ale konečně se mi to podařilo a mohu Ti vše napsat – i když vlastně já nepíši, jen diktuji a proč ti hned povím, ale začnu pěkně od začátku, protože mi to sotva budeš věřit.

To máš tak, když Ti nejmenovaná paní profesorka řekne, že nechápe, že jsem ještě v životě nejedl sushi a nebyl v Austrálii, že jako jsem asi úplně mimo mísu a že je to přece samozřejmé. A tak jsem se prostě rozhodl, že si sbalím svých pět švestek, rozbiju prasátko, tedy vybrakuju svůj vybrakovaný účet, a zaletím se na víkend podívat do Japonska a cestou zpátky se stavím v Austrálii. Ale po zjištění, že bych to asi ještě nyní finančně neutáhl, i když bych si mohl vydělat dost, kdybych chtěl, přece jenom za mé tělo by leckterý strejda na internetu zaplatil majlant, tak jsem si zavedl takový osobní Janotův úsporný balíček, jelikož v Austrálii určitě sushi bar s Japonci mít budou. A tak jsem vyrazil na strastiplnou cestu, otevřel jsem dveře od domu a udělal jsem první krok, poté jsem se vrátil do postele a šel jsem spát. Druhý den ráno jsem si objednal letenku na přímý let ČR – Austrálie, což není zrovna obvyklé, ale budiž.

A tak nastupuji do letadla, pln rozpačitých myšlenek a toužebných hříšných představ o naší společné dovolené. Zasedl jsem tedy do pravé řady, rozhlédl se - letadlo plné důchodců. Ale poté co nevidím, po mé levici Jirka, ano můj idol a lamač dívčích srdcí – Jiří Paroubek. Říkal jsem si, jaký je to paradox, že právě Jiří sedí po mé levici a já po jeho pravici. Tu je oznámeno, že již budeme startovat. Ale co čert nechtěl, ihned po startu v nevelké výšce zahlédl pilot u silnice na Prahu bilboard s Jiřím Paroubkem hlásajícím, že sníží zadlužování země. Ano, pilot dostal mrtvici a přivolaný doktor konstatoval smrt. A to bys nevěřila, ale oznámili nám, že z úsporných opatření prý doletíme do cílové stanice, jelikož je v tom mnoho peněz. A tak po poměrně klidných asi dvaceti hodinách se ocitáme kdesi nad Indickým oceánem a v tom slyším štěkot a ten hlas je mi povědomý. Kopilot, nyní již jediný pilot, vybíhá z kokpitu a jde najít toho psa, co tu štěká a ruší. V tom se zastavil u Jirky, který má na klíně schouleného svého věrného psa s pěnou u huby a říká mu David Rath. Nevím, co pes vyštěkl, neumím jeho řečí, ale pilot očividně ano - dostal mrtvici a lékař konstatoval smrt. A tak jsem se hrdě ujal kormidla s vidinou, že se stanu hrdinou a legendou a doletím s pasažéry až na konec, jelikož pilotovat letadlo umím od narození, stejně jako byl každý v Austrálii. Následně se ale ve mně probudilo rebelství a patriotismus – obětovat pár a zachránit milióny, celou ČR – když jsem ale zjistil, že jsme již přeletěli Austrálii, zavřel jsem oči, představil si Tebe, a hrdinně jsem se vrhnul s letadlem kolmo dolů. Bohužel jsme už byli poblíž Francouzské polynésie a dopadli na jeden z Cookových ostrovů.

Probral jsem se a zjistil, že mě v kabině zachránili airbagy… airbagy jedné z letušek, za což se Ti omlouvám, to nebyl úmysl. A co čert ani anděl nechtěli, slyším štěkot a Jiřího, nikdo nepřežil, on a já ano, jsme si asi souzeni. Následně ale šla všechna radost stranou, přišli kanibalové na hody, letadlo plné opečených těl je pro ně dar od Boha a zároveň záchrana přežívajících zbytků kmene lidojedů. Naštěstí tam byl Jiří, který je sám takovým lidojedem, spíše tedy čechojedem, a byl jmenován místním králem. No, a jelikož já jsem pravák a on snědl již celou mou pravici, tak mi tu zbývá jen levice, se kterou psát neumím a psát nehodlám. A asi tu již zůstanu navždy, jelikož s jednou rukou se těžko plave a z ostrova jinak utéci nemohu. Ale dal mi ochutnat i jeho výtečné populistické sushi z lidských mozků, které dělá osobně, je takové oranžové a pokaždé naslibuje nové nadpozemsky lahodné ingredience, když už lidem přestává chutnat, ale nikdy je nezmění, zato si tím přidá na moci a nasytí „panďur“, popřípadě také zavrčí a zaštěká jeho pes. Novou měnou tohoto ostrova se nyní stali Pandury. A komu se to nelíbí, toho si Jirka vyfotí a zveřejní to na svých internetových stránkách. Což mě činí bezmocným.

To, co jsem Ti právě pověděl, je postaveno na realitě, ale rozhodně to reálné není. Avšak neboj se, jsem živ a zdráv v teple domova, takže doufám, že při čtení tohoto dopisu pro Tebe oceníš mou bujnou fantazii a brzy se s láskou shledáme.

Moc mi tu chybíš a nemohu se dočkat okamžiku, kdy Tě znovu spatřím.

Tvůj Vašek.

Dnes má svátek Alexandra

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021