Tohle bych si nevybrala

Je to zbabělé? Je zbabělá odpověď „nechci být političkou“? Na první pohled ne. Na ten druhý ano. A ten třetí, který to vyřeší… Kdo ví?

Všichni si stěžujeme na politiku. Ale sotva jedna malá setinka z nás ví, co to vlastně obnáší být politikem. Jediné, co víme je, že „ti nahoře“ to tam dělají špatně. Ani já nevím, co všechno obnáší povolání politika, ačkoliv s tou dnešní jsem nespokojená úplně stejně, jako každý. Já nevím, jak vypadá běžný den politika. Nevím, kdy musí vstávat, co vlastně v práci dělá, jaké má povinnosti, odpovědnosti a jak dlouhá je jeho pracovní doba. Nevím to. Vím jenom okruhově, že se velice jednoduše, pokud bude chtít dostane ke korupci. Vím, čím by se měl řídit a jaký je jeho nejvyšší imperativ. Tím se asi dnes mnoho politiků neřídí – blahem národa, jednotlivce, celku. Služba republice české… 

Takže jaké jsou důvody, proč bych to nechtěla dělat? Asi ne to, že bych se do politiky nedostala, to bych asi dokázala, kdybych se pro to zapálila. Důvod je v podstatě velice prostý, ale může se zdát divný, možná až, neřku-li složitý. Politik je někdo, kdo rozhoduje o národu, nebo se na tom podílí. A takový člověk musí soudit. Já nechci soudit. Já nikdy, nikdy nechci soudit.

Další cíl, jež jsem si vytkla ve svých asi dvanácti letech a držím se ho je, že nechci být slavná. Nevím proč, ale já se slávy bojím. Být pronásledován hromadou novinářů a fotografů, muset být příkladem, uchránit se od klopýtnutí, které by u „běžného“ člověka bylo naprosto odpustitelné, omezit svojí osobní svobodu a žít s vědomím, že mě stovky lidí pomlouvají, někteří mě tajně nenávidí? Že mě znají desítky desítek lidí a já je ne? Bože, to mě děsí!

Dalším důvodem je, že se o sebe bojím. Ale ne v tom smyslu, že by mě chtěl každý pátý zastřelit za rohem a nakonec se našel někdo, kdo by to uskutečnil. To ne. Já se bojím toho, že bych možná ztratila sama sebe. Myslím, že už se určitě našel někdo, kdo šel do politiky s tím, že se mu ta momentální nelíbí, chce to změnit a fakt tomu zasvětil částečně svůj život. Ale politiků, kteří jsou fakt rozumní a poctivý je po čertu málo, a myslím, že méně, nežli těch, kteří s tímhle šli do politiky. Já nechci ztratit sama sebe tím, že bych klesla ke korupci, hrabání si do kapsy. Teď mi připadá nemyslitelné, že bych něco takového u sebe dopustila. Já tomu fakt nevěřím. Ale zato vím, že lidi se v dospělosti sakramentsky mění. Věřím, že pravděpodobnost, že bych se dala na šmelinu je tak jednoprocentní. Ale i jedno procento je pro mě příliš velké riziko.

Kdybych přešla přes svou nechuť k soudnictví a slávě a překonala strach o sebe samotnou a fakt se mi to podařilo… Možná bych do té politiky šla. Šla bych tam s reálným přesvědčením, že můžu něco změnit, že můžu pomoci spoustě nejenom lidských bytostí. Že pracuji pro "vyšší dobro". No, popravdě řečeno si sama sebe nedokážu představit v košili, šedém kostýmu s koženým kufříkem v ruce a notebookem přes rameno, jak kráčím alespoň trošku důstojně pražskou ulicí před sněmovnou. Fakt ne.
Kromě toho musím spravedlivě soudit hlavně sama sebe. Může člověk s mojí naivitou, ztřeštěností a idealismem vstoupit do politiky a vlastně vést národ? A odpověď je docela jasná, ne?

Já politikem asi nikdy nebudu, už jenom kvůli tomu, že kdybych se jím stala, zradila bych rovnou několik svých přesvědčení. Asi to je pravda, že si v dospělosti sednu k novinám, zanadávám si na to, co tam zase sakra v té sněmovně vyvádějí za blbosti a nečistoty, nebudu se jim do toho motat a budu doufat, že tam přijde někdo, kdo bude mít větší odvahu odevzdat sama sebe lidem tímto způsobem. A sama s tím nic neudělám... krutý fakt, ale je to tak a většina lidí je na tom stejně. Ale stejně věřím, že tam jednou přijde někdo, kdo nám pomůže.

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024