Už od samého počátku mého života tj. od narození jsem vyrůstala v naší rodině společně se svým starším bratrem. Nikdy nebylo žádné ,,já“ vždy jen ,,my“. Všechny hrátky, procházky, výlety, jídlo, dokonce i návštěvy u zubaře a v pozdějším věku i dětské tábory, jsme absolvovali pokaždé společně. Bylo jen nepatrně málo chvil, když jsem ,,existovala“ jenom já. Například, když jsem byla nemocná a ležela v nemocnici se zápalem plic, nebo týdenní prázdninový pobyt u babičky bez bratra, který byl zrovna na soustředění…
S nástupem do školních lavic jsem se díky novým spolužákům, sportovních aktivitách, kroužkům a jiným zájmům jsme se pomalu , ale jistě osamostatnili.
Začala jsem trénovat a jezdit na závody s orientačním během - což vyžadovalo hodně soběstačnosti, rozhodnosti i zodpovědnosti. Na to vše jsem nebyla zvyklá, ale díky tomu jsem v sobě začala objevovat své vlastní ,,já“. V dnešní době jsi žijeme oba dva vlastním způsobem života, rozhodujeme o svém volném čase, kam půjdeme, s kým půjdeme, co budeme dělat…. Jsme dvě odlišné osobnosti, i když jsme sourozenci a máme se rádi. Vím, že přijde čas, kdy na všechno rozhodování nebudu sama, nebudu to řešit ani se svým bratrem, jako to bylo kdysi, ale o všem budu rozhodovat , jak doufám se svým přítelem. Opět už to nebudu jenom ,,já“ale ,,my“. PS:Také by mě zajímalo, který ,,Tajemný“ pán to bude.Anna Rafajová, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
21. 01. 2010, 17:38
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.08%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.30%
V žádném případě
23.89%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01