Není hezký. Má špičatý, krysí obličej, mastnou pleť, mastné vlasy – prostě takový člověk, kterého by jste se nejraději ani nedotkli. Pokoj je dost zaneřáděný – zbytky od jídla, rozházené oblečení, rozbitý MP3 přehrávač. Žádné knihy, žádná pera, žádné hudební nástroje – nic, kromě zapnutého notebooku, plného debilních her, ve kterých se běhá s puškou a střílejí se nestvůry z cizích planet. Na chlapci nejsou stopy násilí, ani sebevraždy. Nikdo ho nechtěl, on nechtěl nikoho – svět ho nenáviděl a on nenáviděl svět.
Čí je ta hmota bez života?
Bylo to dítko ulic Paříže s několika neznámými otci, matkou, která ho nechala napospas hned po porodu, aniž by se o něj postarala a bez přátel.
Jmenoval se Nicolai - Nicolai, bez příjmení. Často hořce plakal v ústavu, kam ho donesl nálezce – nálezce nahého novorozeněte. Hořce plakal, hořce nenáviděl všechny okolo sebe a smál se jenom, když se mu podařilo někoho ztrapnit, nebo něco získat. Zkažený světem, ve kterém ho nikdo nemiloval. Kleptoman, cholerik, zlé dítko ulice. Nikdo se po něm neshání a najdou ho možná až začne jeho skořápka hnít a rozkládat se. Zbabělý, rozhněvaný, zlý, nechápavý, ignorantní. A přesto by vás možná zaujal. Jeho oči byly chladné a hluboké, pohled tichý a ledově vypočítavý.
Toulával se po ulicích, sbíral nedopalky, plival na turisty, zahrával si s drogami… - troska.
Jako malý neobratně kradl a byl tichý. V deseti letech začal být žádostivý a nenávistný. V patnácti si jako feťák zahrával s city dívky, potom jí zběžně zbil a zlomil jí srdce. Neustále nemocný, neustále plný nenávisti a zlozvyků, které velebil. Všechno ho bolelo a nikdo už mu nechtěl pomoci. O rok později ho zmlátili jiní feťáci a on musel do nemocnice, kde ho začali léčit z nespočítaných závislostí. Utekl... A teď tady leží a nikdo nezná jeho poslední chvíle, kromě toho, kdo pro něj nikdy nic neznamenal – snad právem.. boha. Boha, který to dopustil, boha, který pro něj neexistuje. Všechno bolí a upadá do zapomnění. Jedna stránka se otáčí. Odešel, ničemu nepomohl, nic nezměnil, jenom za sebou nechal zlomenou duši Clarisi.. Byl to asociál a stejně by vám ho bylo líto...
A přitom žil pro nic. Byla to podlá svině, která si s lidmi zahrávala, když mohla a o nic jí nešlo – jen o něj. Jako Glum nenáviděl sebe a přesto se miloval. A přesto by jste na něj ani nesáhli. Ani byste nechtěli vidět Clarisu a ovázat jí šrámy, stejně by jste váhali s tím, zda ho zachránit.
Omílejte, kdo je to, omílejte podstatu, omílejte jeho zkaženou osobnost a zkažený, nudný život a k ničemu se nedobereme. Zjistíte jenom jedno... Že nedokážete být soudci.
Alžběta Dyčková, 3.ZŠ Slaný, 9. ročník
05. 11. 2009, 16:59
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.06%
Spíše ano
17.76%
Spíše ne
15.29%
V žádném případě
23.89%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01