Druhý den ve škole: Bětka sedí v lavici a dívá se na hodiny. Přemýšlí kde je Simča. ,,Dávno už tu přece měla být.“ Myslí si ustaraně Bětka a má o Simču strach. Když zazvoní na hodinu, Bětka je duchem mimo. Stále myslí na Simču, na to co se stalo včera. ,, Co když se jí něco stalo? Nebo si něco udělala?“ Stále na ni myslí a má o ni velký strach. ,, Nebo je prostě jenom nemocná.“ Myslí si, ale něco ji stejně říká, že se jí něco stalo. O přestávku to nevydrží a uteče ze školy, zkontrolovat Simču.
Přiběhne k ní, zazvoní, ale nikdo se neozývá. Stále zvoní, zvoní pořád hlasitěji, ale pořád se nikdo neozývá. Tak vezme dlouhou kovovou tyč a vypáčí dveře. Vběhne dovnitř, do jejího pokoje, ale Simča nikde. Projde všechny místnosti, až nakonec otevře dveře koupelny a zhrozí se. ,, Neeee!!! Simi!!!“ Simča leží na podlaze, ruku od krve, podřezala si žíly! Ale ještě dýchá. Bětka hned volá záchranku…
O měsíc později: Bětka jde navštívit Simču. Zazvoní, otevře jí její maminka a zavede ji k Simče do pokoje. Simča leží na posteli, ale nemůže vstát. Bohužel Simča před měsícem, když si podřezala žíly, zkolabovala a spadla na vanu. Silně si poškodila míchu, má ochrnuté tělo. Simča se na Bětku usměje a Bětka ji chytí za ruku. Necítí to, ale v hlouby duše ano. Ví, že Bětka ji má ráda a že navždy zůstanou kamarádky…
Tereza Lišková, 2.ZŠ Slaný, 8. ročník
07. 11. 2009, 20:17
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.
Určitě ano
43.08%
Spíše ano
17.74%
Spíše ne
15.30%
V žádném případě
23.89%
12. 10. 2017, 12:10
12. 10. 2017, 12:08
12. 10. 2017, 12:01