Jó, to když jsem byl ještě pes štramák a něco jsem vydržel...

No, konečně jsi ty dveře otevřela! Copak panička necítí tu úžasnou vůni mojí nové přítelkyně?

Hlavně, aby nebyla zavřená za plotem… Není, tamhle elegantně očuchává sloup. Ta je ale krásná, vůbec nevadí, že je trochu větší, je z rodu německých vlčáků. Já taky nejsem jen tak někdo, jsem šlechtic, původem z chovné stanice pudlů Noir z Baudelaire. Ale to v tuto chvíli opravdu není podstatné. Důležité je, že jsme oba venku, bez vodítek a bez páníčků.

 

Už spolu uháníme do blízkého lesíka, sníh nám odletuje od tlapek a nám se to úžasně líbí.

Celý den si užíváme volnosti a naší společné lásky. Sice občas zaslechnu známé pískání a volání mého jména, ale to tak! Sotva bych se objevil, musel bych domů a to teda určitě nechci.

No jo, ale začíná být zima… Co teď? Když tu  moje přítelkyně zavrtí ocasem, což znamená : pojď za mnou, a za chvilku jsme u kravína. Dírou ve dřevěné podestě se dostáváme dovnitř. Je tu teplo, ale jídlo žádné, alespoň vody je dostatek.

Něžně se k sobě stulíme a pomalu blaženě usínáme. Už zase slyším pískání, ale domů tedy rozhodně nejdu.

Ráno se opět vydáváme ven. Opatrně zaběhnu k našemu domu, ale dům je opuštěný, ani plechová krabice, která nás vozí, tu není. Tím líp, ale aspoň misku mi tady mohli nechat, teď bych snědl i ty granule, co já normálně tak nerad. No, pro lásku se musí něco obětovat.

 

Jenže Lízinka si ví i v této situaci rady. Běžíme k místní hospodě, kde jsou v plechovce nějaké zbytky. Moc vábně to nevypadá, doma bych se asi urazil, kdybych to dostal do misky, ale hlad je nejlepší kuchař a tak opatrně strkám čumáček do té rezavé plechovky a začínám žrát. No zase tak špatné to není, na mudrování teď není čas, protože Líza na jeden hlt sbaští mojí celodenní porci a tak si musím pospíšit, aby na mě něco zbylo.

Večer opět směřujeme do našeho útulku, ale není to jednoduché,u kravína stojí moje panička a domlouvá se s nějakou paní.Ta horlivě přikyvuje a já slyším jak jí říká, že dva psi tady v noci byli. Panička se trochu uklidní a odchází. Ještě chvilku počkáme až odejde i ta neznámá a pak už můžeme do tepla a spát.

Ráno zjišťuji, že se panička poučila a za dveřmi je miska s mojí oblíbenou konzervou. Ta voní a mně v bříšku pěkně kručí. I Lízinka zvědavě natahuje čumáček. Ještě zkontroluju jestli je plechová krabice na kolečkách pryč a pak už se není čeho bát. Hladově se oba vrhneme k misce a ani si nevšimnu, že se dveře opatrně otvírají.

„Tak a mam vás, tuláci jedni!“ a už cítím jak mě panička bere do náruče a Lízu chytá za obojek.

Nedá se nic dělat dobrodružství končí, panička mluví s někým přes černou krabičku a za chvilku zastaví před domem jiná plechová krabice . Lízinka se nadšeně vrhá svému páníčkovi rovnou do náruče. Je to pěkná komediantka, dělá, jako bych jí přemlouval a při tom jsme to chtěli oba. Poslední pohled, zavrtění ocáskem a dveře se zase zavírají.

Panička ještě chvilku hubuje, ale už mi chystá koupel a pak jen teplý, měkký pelíšek.

Oči se mi už zase klíží a já usínám a vím , že jak to půjde, zdrhnu zase…

Dnes má svátek Oto

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3024