Trixie, jméno mé

  Taková tma! Nic nevidím a neustále do mě někdo kope. To není možné, taková neomalenost. Hej, kam koukáš? To byl můj ocásek. No, sprosťák jeden, počkej až tě uvidím na vlastní kukadla.

,,Trix, Trixinko ještě jeden!“ co to? Co to slyším? Najednou mě oslepila záře, já vidím. Zaradovala jsem se. Ocitla jsem se na vlhké dětské plence a neustále jsem poslouchala toho dvojnožce, jak napomáhal mojí mamince rodit. Představte si to, bylo nás sedm. Sedm malých jorkšíráčků. Mám čtyři bratry a dvě sestřičky. A narodila jsem se začátkem února, myslím, že bylo pátého, když jsem poprvé spatřila světlo světa. Ale řeknu vám, že první okamžiky na tom takzvaném světě se mi opravdu nezamlouvaly. Byla mi zimina, měla jsem žízeň a bráchové neustále fňukali. Maminka si nás přitáhla k sobě a už se papalo, jak já byla šťastná, teda jen do chvíle co mě můj nejstarší bratr Oskar nevyhnal z místa. To jsem se pak naštvaně odplazila do rohu přepravky a hladově jsem čekala na to až se milostpán nají. A tak šel čas a já jsem rostla, sílala jsem a po měsíci a půl ze mě byla docela kočka, no, teda abych vás vyvedla z omylu, kočka ne, ale psí čistokrevná slečna. Teda vlastně pořád jsem. Je vidět, že sebevědomí mi rozhodně nechybí, i když bych mohla říci, že závidím Rozárce, to je moje starší sestřička, že si ji zamluvili hodní lidé a brzy si pro ni přijedou. Fňuk, asi jsem se jim nelíbila, nevadí, počkám si. Štěstí se na mě někdy usmát musí.

Nečekala jsem dlouho a bylo to tu. Přijela nějaká slečna s maminkou a povídaly, že chtějí psí slečinku, jestli je ještě nějaká volná. Ale představte si to, vzaly si do rukou mou nejmladší sestřičku a říkaly jak je krásná a že si ji vezmou, taková nestydatost, to není možné. A to jsem si myslela, že jsem nejkrásnější já. To tu jako zbydu poslední? Styďte se neřádi!

Ale najednou... jsem ucítila jak mě někdo zvedá do výše a podává mě té slečně. A v tu chvíli jsem měla vyhráno, pevně jsem se zaryla drápky do její ruky a už se nepustila. Mladší sestřička putovala zpátky do přepravky mezi bratříčky a já si to štrádovala do nové rodiny. Dostala jsem s sebou granulky, dečku a plyšového hrocha.

Nejdříve se mi stýskalo a chyběla mi maminka, ale teď jsem v nové rodince už skoro týden, pro upřesnění v neděli to bude týden. A nic mi nechybí, už zlobím jako každé štěňátko. Odnáším granulky do pelíšku, běhám po sedačce a schovávám se mezi plyšáky, aby mě panička neviděla. A musím se ještě pochlubit, dostala jsem jméno po mamince. Páníček, aniž by věděl, že se tak maminka jmenovala, mi dal jméno Trixie. To se mám, co? Také mě chválí, protože chodím čůrat na plínu. Jsem prostě šikovné štěňátko. A víte co? Znovu se pochválím. Na to, že mi budou teprve dva měsíce jsem vysoce inteligentní psí fešanda.

Dnes má svátek Marcela

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021