Nezapomenu...

Když jsem byla malá, koupila nám mamka andulky.Ale já jsem svou lásku k nim projevovala docela zvláštním způsobem. Trhala jsem jim peří. Takže jsme je museli dát pryč.

Protože máme všichni rádi zvířata, máma to nevzdala a koupila jezevčici Majdušku.

Jméno Majda jsme jí dali proto, že jsem říkala našim andulkám ,,Mája". Několik let jsme s ní žili v Lounech v paneláku, ale poté jsme se odstěhovali k babičce do Slaného. Babička měla psa, vlčáka, který byl velmi přítulný, takže se brzy zkamarádili. 

Potom jsme jí nechali připustit a zanedlouho poté jsme měli štěňátka. Byli čtyři, ale jedno se narodilo mrtvé, ale ostatní tři byli zdraví jako rybičky. Jednoho kluka jsme dali svým známím, ale to asi po půl roce zemřelo, protože mělo prý nějakou vrozenou vadu, která nebyla vůbec znát. Druhého pejska jsme prodali nějakému pánovi, který byl prý vášnivý chovatel psů, ale nakonec se ukázalo, že si ho koupil jako hračku pro svého pitbula. Jako poslední nám zbyla malá fenka, která byla taková zmatená. Když měla hlad, tak se vždy rozeběhla a narazila do kuchyňské linky a dělala to tak dlouho, dokud jsme ji nedali k mamince. Tu jsme nakonec darovali mé babičce a dědovi. Ti ji pojmenovali taktéž Majda.

Naší ,,velkou" Majdu jsme měli ještě několik let, ale jednoho dne nám utekla za svým vyvoleným, ale při cestě zpět ji srazilo auto.

Teď jsme se přistěhovali k dědovi, takže jsme opět s ,,malou" Majdou.

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy mě vzbudil slaboulinký psí štěkot a já poprvé viděla pejska, který leží společně se svými štěňátky v mém srdci...

Dnes má svátek Marcela

NAŠE ANKETA:
Jste pro obnovení tělesných trestů ve škole?

Určitě ano

43.33%

Spíše ano

17.58%

Spíše ne

15.16%

V žádném případě

23.93%

Celkový počet hlasujících čtenářů: 3021