Příběh Danýska
Tento příběh znám z vyprávění. Když jsem se narodila byl už Danýsek v naší rodině, už rok. Narodil se 28.3.1996. Byl to dlouhosrstý jezevčík, měl černé chlupy a sem tam hnědé fleky.
Od mala byl paličatý a i tak trochu rozmazlený. Nejraději kousal boty, zejména ty hodně drahé a hlavně mamky. Od mala ho mamka učila, když mu bylo špatně, měl průjem nebo zvracel dávala ho máma do vany. Naučil se to rychle a od té doby kdykoliv měl takové potíže běžel do koupelny dal svoje černé malé tlapky na vanu a buď se mu podařilo tam skočit a nebo mu někdo pomohl.
Jednou v zimě, to jsem prý byla ještě malá, vzala mě máma a našeho Danýska ven a jelikož bydlíme u pole, nechala ho běhat bez vodítka a mě spouštěla z kopce na bobech.
Pořád jsme ho prý měly na očích, ale najednou uviděl zajíce a běžel za ním. Máma na něho volala, pískala, ale on neposlechl, byl hrozně paličatý.
Byla prý velká zima a já jsem stála na kopečku a chtěla jsem domů.
Máma se vydala tím směrem kudy Dan utekl a najdenou se z mlhy zmrzlý a unavený ukázal náš Danďula. Vědel, že neco provedl. V tu chvíli ho máma vzala do náruče, měl na sobě zmrzlé kuličky sněhu a klepal se.
Přišli jsme domů, máma ho prý vysušila, dala jeho koš k topení a celý zbytek dne tam ležel a spal.
Čím byl starší tím více poslouchal mámu. Letos jsem toho našeho lumpa Danďulku museli dát do psího nebe..........
Nezapomene na něho.
P.S. a víte jak chutná psí žrádlo.............Já tu chuť znám.... :-)
Fotografie:
Danýsek
Nikola Husníková, 3.ZŠ Slaný, 7. ročník
01. 11. 2009, 16:26
Hodnocení článku:
Počet hlasujících: 8. Čtenáři celkem udělili:
40 bodů. Průměrný počet bodů: 5
Komentáře:
Pokud chcete vkládat komentáře, musíte se přihlásit jako účastník soutěže nebo jako běžný čtenář.