Dopis z psího nebe

Zdravím všechny dvojnožce, dnes Vás budu provázet tímto článkem já, protože moje panička je neschopná něco o mně napsat. I když se to bude zdát divné, tak se momentálně nacházím v heboučkém křesílku z peříček a dívám se na Vás shora. Aspoň mám přehled, co ta Isabela zase tropí, jaké to průšvihy dělá. Jsem já to ale nezdvořák, ani jsem se nepředstavila. Mé jméno je Jessie, Jessie pudl stříbrný trpasličí, potěšení je na mé straně.

Proč vlastně píšu Vám dolu na zem? Chtěla jsem Vám povědět, jak jsem se měla krásně, neboj Isabel, mám se krásně i teď, dohlížím na Tebe. Tak už nebreč, byly to přeci v úterý už dva roky, co jsi zmeškala lampionový průvod a jela si se mnou k veterináři. Pamatuješ si, když jsme šly spolu naposled na procházku? Ani jsem Ti neřekla, že ten dvoubarevný dobrman se mi tehdy smál. Prý: ,,Hej kotě, přejela Tě sekačka?". Drzoun jeden. Ani za kousnutí mi nestál. Vyřiď mamce, že jsem s ní ráda jezdila na výlety autem. Zbožňovala jsem pohled z okénka, pokaždé jsem se uvelebila vzadu na sedačce a nechala se ukolébat do říše snů. Ráda vzpomínám na černého kocoura Tadeáše, haf, ten byl k nakousnutí. Ani se nedivim, že po týdnu, co jste si ho přivezli z útulku, zdrhnul. A jestli se ptáš proč, tak odpoveď je přece tak jednoduchá. Domluvila jsem mu, ani nechtěj vědět jak. A nebo, jak sis přinesla domu tu chutnou modrobílou andulku, mňam, šmákla jsem si. I když jsem pak nechápala, proč ses se mnou nebavila. Byla to náramná sranda honit ji po obýváku, dokud se neunavila.

Děkuji Ti za nádherných čtrnáct let. Byla s Tebou, ale i s celou rodinou sranda. I s tvými přáteli, třeba s Jirkou, neustále mě rozčiloval a provokoval, ale ráda si na něho vzpomenu. Věř tomu, že to psí nebe, není vůbec špatný. Zrovna jsem viděla toho fešáka. Musím letět, ať mi neuteče, měj se krásně a vzpomínej na mě.

Určitě ano

43.32%

Spíše ano

17.56%

Spíše ne

15.18%

V žádném případě

23.94%